Jindřich Waldes za patentkou zahlédl celý svět

Narodil se 2. července 1876 v Nemyšli u Tábora jako druhé ze čtyř dětí v rodině židovského venkovského obchodníka a hostinského.

Z prostředí, v němž se přirozeně potkávala čeština, němčina i praktická obchodní zkušenost, vedla cesta Jindřicha Waldese do Prahy. Nejprve se vyučil zámečníkem, ale už jako sedmnáctiletý se díky jazykovému nadání — hovořil i anglicky a francouzsky — uplatnil jako obchodní zástupce firmy s kovovým zbožím, která obchodovala i se zahraničím. Cesty po Evropě ho přitom poučily, jak důležité je, aby výrobek měl nejen kvalitu, ale i jméno.

Když pak Jindřich Waldes roku 1902 spoluzakládal vlastní galanterní podnik, vstupoval do něj s odvahou myslet světově. Ve firmě nesoucí jeho jméno se pak přesnost výroby a reklama sešly v nenápadném, a přece potřebném výrobku: stiskacím knoflíku, patentce nazvané Koh-i-noor.

Waldes ji pojmenoval podle slavného diamantu Hora světla a byl to vynikající nápad: z obyčejného spínadla udělal předmět s aurou vzácnosti. Později se název Koh-i-noor spojil i s Waldesovou nově vybudovanou továrnou na všechny druhy kovové galanterie v pražských Vršovicích. Své filiálky měla postupně v sedmi zemích světa a její výrobky proslavil i firemní symbol.

Roku 1912, když Waldes cestoval lodí do Ameriky, si prý mladá cestující v žertu přiložila jeho patentku k oku. Waldes ji měl vyfotografovat – a co už je jisté, malíř František Kupka tento motiv převedl v obraz, z něhož neméně známý tvůrce Vojtěch Preissig vytvořil grafickou značku. 

Že se Jindřich Waldes přátelil s významnými umělci, nebylo náhodou. Patřil k význačným sběratelům a mecenášům umění s vlastní obrazárnou, založil pozoruhodné muzeum knoflíků a spínadel.

A nezůstalo u toho. Jako podnikatel proslul péčí o zaměstnance, přispíval kulturním spolkům a podporoval i fotbalový klub AFK Vršovice, na jehož tradici navazuje dnešní Bohemians Praha.

Po nacistické okupaci poslal rodinu do bezpečí, sám však zůstal v Praze. V zemi, které tolik prospěl, se jako Žid stal štvancem. Nacisté Jindřicha Waldese věznili v Dachau a Buchenwaldu, a i když se rodině podařilo ho po dvou letech vykoupit, vracel se s podlomeným zdravím. Prvního července 1941, den před svými pětašedesátými narozeninami, Jindřich Waldes na cestě do Ameriky v Havaně zemřel.

„Myšlenky jsou kořeny všech úspěchů.“ Výrok, který je mu připisován, přesně vystihuje člověka tvořivosti a imaginace, jenž za obyčejnou patentkou zahlédl celý svět.      

V roce 2000 prezident Václav Havel vyznamenal Jindřicha Waldese in memoriam medailí Za zásluhy 1. stupně.