K pěstování rakytníku jsou třeba samičí i samčí stromy. Existují i sladší odrůdy
Malé, velmi kyselé oranžové bobulky, které jsou plné vitamínů. To je rakytník. Je to také strom dlouhými ostrými trny a česání jeho plodů tak vyžaduje odvahu a silný mráz. Přesto se stále častěji objevuje na zahradách.
Na okraji Bohdalova na Vysočině rostou rakytníkové sady. Manželé Hermanovi se rozhodli oranžové bobulky sklízet a zpracovávat ve velkém. „My používáme leikoru. Ta je průmyslově nejlíp ke zpracování,“ říká Ladislav Herman. Odrůd rakytníku je ale spousta. Existují i rané odrůdy, které je možné sklízet už v červenci. Raná odrůda krasavice má navíc sladší chuť.
Při pěstování rakytníku je třeba dbát na to, aby na několik samičích stromů byl jeden samčí. „My máme v sadech na jednoho samce osm samiček,“ říká Ladislav Herman. Samčí rakytník nemá plody a na jaře se pozná podle nalitých pupenů, které jsou plné pylu. Pak už je potřeba jen správný vítr, který pyl donese na samičí stromy. „Rakytník také potřebuje dostatek vláhy, musí se mulčovat, aby tráva nepřerůstala,“ dodává.
Samostatnou kapitolou je potom sklízení a zpracování kyselých bobulí. „Ostříhat nejbohatší větvičky. Je zapotřebí to zamrazit na mínus dvacet stupňů, a pak s tím klepnete a bobulky opadají,“ radí Ladislav Herman.
Šťávu je pak možné lisovat hned nebo postupně odebírat bobule z mrazáku. A pozor! Kyselina je opravdu silná, takže je třeba nerezový nebo dřevěný lis. „Dřív jsme to zkoušeli zpracovávat v mlýnku na maso a ten se nám v tom téměř rozpustil,“ dodává s úsměvem.
Vylisovanou šťávu je pak možné zpracovávat na sirupy nebo různé pomazánky. Ladislav Herman pije čerstvou vylisovanou šťávu. Prý stačí deci denně. Rakytník má totiž sedmkrát víc vitamínu C než citrón.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
