K poutnímu místu Stračka v Zašové se váže dávná legenda. Ochutnat tam můžete vodu přímo z pramene
Na úpatí lesnatého kopce jménem Stračka v Zašové na Vsetínsku ve Zlínském kraji vyvěrá ze skály pramen, ke kterému si už po celá staletí chodí místní i přespolní pro velmi chutnou vodu. Mnozí jsou přesvědčení, že voda je navíc i léčivá. K půvabnému poutnímu místu se váže dávná legenda.
Podle ní hledal v místních lesích v době tatarských válek úkryt zraněný rytíř. „Tři noci tady marně bloudil. Z posledních sil sepjal ruce a prosil Pannu Marii o pomoc. Ta se mu ve snu zjevila, od spony svého pláště mu spustila šňůru a vyvedla ho z lesa, čímž ho zachránila,“ přibližuje předseda spolku Matice zašovská Josef Krůpa. Z vděčnosti pak rytíř nechal namalovat obraz Madony, tak jak ji viděl ve snu. Ten se dnes nachází v zašovském kostele.
Stračka se nachází na odlehlém místě vesnice. Ve skalnatém zalesněném svahu je malá jeskyňka, ve které je umístěna soška Panny Marie. „V té kapličce byla původně socha Panny Marie Lurdské z roku 1895. Až v roce 1942 byla nahrazena sochou, která odpovídá podobě Madony z obrazu na hlavním oltáři našeho kostela,“ vysvětluje Josef Krůpa.
Prostor před jeskyňkou je vydlážděn kameny. Nalevo od ní ze skály vyvěrá pramen, ke kterému chodí lidé pro vodu. „Je velmi chutná, nekazí se. A pro zajímavost, někteří ji používají i k ředění slivovice. Protože dokonale nahradí destilovanou vodu,“ říká s úsměvem Josef Krůpa. Lidé věří, že voda z pramene uzdravuje.
K místu se ale váže i jedna tragédie. V roce 1856 se ze skály uvolnil velký balvan a zavalil několik poutníků převážně z Nového Jičína. Jsou pochováni na místním hřbitově. „Lidé si to zdůvodňovali tak, že to byl jakýsi trest za jejich neuctivé chování na poutním místě,“ dodává Josef Krůpa.
O pramen se v úplných začátcích staral řád Trinitářů, který do Zašové přišel v roce 1725. V současné době o něj pečují dobrovolníci. Dnes je poutní místo ohraničené vzrostlými stromy, které navozují pocit jakéhosi soukromí. Ať už člověk vyrazí jen pro dobrou vodu, nebo chce chvíli rozjímat a pomodlit se.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
