Kdo nedaruje vidle, není Čech. Tak zní heslo Muzea vidlí v Lichnově na Bruntálsku

Začalo to vlastně nevinně. Rodina Gemalova bydlí na venkově, chová koně a také se věnuje zemědělství. Hrdě sami sebe označují za vidláky. Proto si chtěli vyzdobit zahradu a stáj tím, co je pro ně typické – vidlemi. Jenže kde tolik různých exemplářů vzít? Otec rodiny, Jan Gemala, přišel na zajímavý nápad. Rozhlásil do světa heslo: Kdo nedaruje vidle, není Čech. A začaly se dít věci.

Ke Gemalům postupně přicházeli lidé a nosili jedny vidle za druhými. A každé z nich jsou něčím zvláštní, mají svůj vlastní příběh a podle toho jsou pečlivým správcem muzejní podstaty zařazeny do příslušného oddělení. Ty nejopotřebovanější či nějak poškozené skončí v Oddělení týraných vidlí. Ty, které jejich majitel přivezl na motorce, se pyšní titulem Motovidle. A ani dárci vidlí nepřijdou zkrátka. S sebou si totiž kromě dobrého pocitu odnesou i doživotně platný titul Vidlák.

Oddělení motovidel|foto: Romana Kubicová

Pouhé shromažďování pichlavých muzejních exponátů však Janu Gemalovi nestačilo. Ve svých originálních nápadech šel ještě dál. Každoročně na Mezinárodní den vidlí, který připadá na sobotu uprostřed června, pořádá Vidlácké neolympijské hry.

To už ale za sebou v Lichnově mají i oslavu Vidlikonoc, založení Vidleboxu na odkládání nechtěných vidlí a přípravu Vidletů po Evropě. Ty jsou opravdu potřeba, protože Muzeum vidlí se může pyšnit několika zahraničními ambasádami - například v Itálii, Španělsku, Maďarsku či Turecku, kde ambasadoři shromažďují místní darované exponáty.

Galerie vidláků|foto: Romana Kubicová

Muzeum vidlí v Lichnově na Bruntálsku je otevřeno celoročně. Jan Gemala vás svou netradiční sbírkou rád provede. Je dobré, zvláště mimo turistickou sezónu, se předem objednat. Například prostřednictvím e-mailu gemela@muzeumvidli.cz.