Když projížděli Švédové skrz Průsečnou skálu, museli si cestu vysekat i do oblouku

Říká se, že cestu do skály vysekali Švédové v roce 1634, když tudy v době třicetileté války procházela jejich vojska. Stará historická stezka byla ale v tomto místě pravděpodobně už dřív. Švédové ji pouze rozšířili, aby hustými kokořínskými lesy mohli projet se svojí vojenskou technikou a děly. Průsečnou skálou můžete projít i dnes.

Dostanete se k ní Cinibulkovou naučnou stezkou, která vede ze Mšena do Kokořínského dolu. Anebo také po místy identické žluté turistické trase. Impozantní je i sama skála, ovšem vytesaná cesta budí skutečný obdiv. Muselo se sekat do oblouku, což bylo technicky velmi náročné. Cesta je pochopitelně hrbolatá, což znamená, že vozy s nákladem na ní poskakovaly. V zimě zapadá listím, ale po jeho odrhnutí zjistíte, že stezka vede skutečně po pískovci, nikoliv po lesní cestě, jak by se mohlo na první pohled zdát.

V nižších partiích uvidíte ve skalních stěnách kratší čáry vzniklé sekáním do kamene. Skála se totiž vysekávala tzv. špicem a stopy po ostré špičce tohoto nástroje jsou patrné na mnoha místech. Jde o krátké rýhy, které vždy začínají bodnutím ostré špice do skály.

Cesta je široká přesně tak, aby tudy projel vůz, ale moc velký prostor mezi koly a skálou nezbyl. Vozy měly loukoťová kola s kovovou obručí. Velice často samotná kola nebo těžký náklad drhly o měkkou pískovcovou skálu a vyryly do ní další rýhy. Tyto takzvané „oškrty“ můžete najít na mnoha místech, a to v různých výškách.

Oškrty od kol nebo nákladu|foto: Markéta Vejvodová

Ve výšce 60 centimetrů půjde nejčastěji oškrty od kol, ve vyšších výškách od různých těžkých nákladů – mimo jiné i od švédských děl. Nejvíce oškrtů se nasbíralo v samotné zatáčce přibližně ve výšce jednoho metru. Projet zatáčkou a neškrtnout přitom o skálu bylo téměř nemožné. Měkký pískovec tak dodnes nese stopy posledních století. Je navíc krásně barevný, místy až tmavý, jinde téměř bílý.