Když rýma nikdy nekončí. Panu Michalovi vrátila radost ze života biologická léčba
Většina z nás bere rýmu jako banální záležitost. Týden s kapesníkem v ruce a je klid. Jsou ale mezi námi tisíce lidí, pro které je ucpaný nos a ztráta čichu nekonečným vězením. Chronickou rinosinusitidu pacienti znají jako neustálý tlak v obličeji, únavu a život bez vůní. Jednoduše řečeno se jí říká nosní polypóza.
Chronickým zánětlivým onemocněním sliznice dutiny nosní a vedlejších nosních dutin, jehož součástí je i přítomnost polypů, tedy výrůstků, které se tvoří na zanícené sliznici, trpěl i pan Michal.
Jak časté je toto onemocnění, vysvětluje Prof. MUDr. Jan Plzák, Ph.D., z Kliniky ORL a chirurgie hlavy a krku 1. LF UK a FN v Motole. „Nejčastěji jsou postižení muži. Máme víc pacientů mužů než žen, ale je to o malou část. Věková kategorie je většinou střední věk, to znamená 40 až 50 let. Tímto onemocněním v Česku trpí asi jedno procento obyvatelstva, to znamená, že se pohybujeme na čísle asi kolem sta tisíc pacientů,“ uvádí lékař a dodává. „Jde o onemocnění, které je chronické, trvalé, tedy se dá říci, že je nevyléčitelné, ale je léčitelné.“
Panu Michalovi, který trpěl zdravotními problémy od svých zhruba 14 let, nakonec pomohla až biologická léčba. Jak mu změnila život? „Pokud člověk nezažije to předtím, tak si asi neuvědomí, jak mu ten život změnila. Mě vrátila do života. Když to řeknu pragmaticky, tak jsem za dva měsíce biologické léčby najednou omládl tak o deset let. Najednou jsem se cítil mnohem silnějším. Vím, že jsem se v té době, kdy to nešlo, strašně přemáhal,“ říká Michal.
Komu a v jakém případě může být biologická léčba chronické rinosinusitidy nasazena? Proč není určena pro každého? Nejen to si můžete poslechnout v dalším skutečném příběhu moderní medicíny.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
