Klokani si mohou zvyknout i na chladnější Vysočině. Je ale třeba pohlídat jejich jídelníček
Někdo chová psy, někdo holuby, Ladislav Škarek z Rančířova u Jihlavy si k nim přidal i fretky, morčata a klokany. Ano, slyšíte dobře. Jak je vidět, když má člověk něco moc rád a přistupuje ke své zálibě zodpovědně, může na Vysočině chovat i klokany.
Ladislav Škarek pracoval několik let v jihlavské zoologické zahradě a s bývalým ředitelem Vladislavem Jirouškem procestoval svět. Nyní žije v Rančířově u Jihlavy, kde s manželkou vede chovatelskou stanici anglických kokršpanělů. Ve velké zahradě ale v kotcích najdete i morčata, fretky, slepice a poštovní holuby. Nejkurióznější je ale určitě výběh klokanů. „Ti se sem dostali díky konexím v zoologické zahradě,“ říká Ladislav Škarek.
Klokani, které začal Ladislav Škarek chovat, pocházeli ze ZOO ve Zlíně. „Množí se nám tady a já je miluji,“ říká chovatel a ukazuje do výběhu, kde poskakuje klokanice s mládětem v kapse.
„To je klokan rudokrký. Jsou nenároční a na podmínky na Vysočině si zvykli,“ dodává a drobí na zem tvrdé rohlíky. To je prý pro klokany největší pochoutka. Kromě toho se ještě živí senem, okusem větví a čerstvou zeleninou. Jediné, co nesmí, je čerstvá tráva. „V trávě jsou různé bakterie, ze kterých mohou klokani dostat zánět dásní,“ vysvětluje.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.
