Kojetínský kostel uchovává sošku Panny Marie, která dokázala uzdravovat

Historické prameny mluví o Kojetíně jako o farní vsi už ve 12. století. Starý kostel stával přímo na dnešním kojetínském náměstí, a to až do 13. století, kdy byl přeměněn na tvrz. Ta byla poničena a osada zůstala bez kostela i bez tvrze.

Obyvatelé formujícího se města si tedy postavili kostel nový. Umístili jej na dnešní místo u prastaré cesty mezi Olomoucí a Kroměříží. Svatostánek přežil relativně bez úhony náboženskou reformaci až do třicetileté války. V 16. století na čas vládli farnosti protestantští pastoři. Pak následovala násilná rekatolizace.

V roce 1643 kostel vyhořel a v roce 1654 byla dokončena jeho provizorní oprava. Nebyla příliš kvalitní, a tak kostel hrozil sesutím. Proto se vrchnost i věřící rozhodli vybudovat kostel nový. Projekt v barokním slohu zpracoval architekt Giovanni Pietro Tencalla a jeho stavbu vedl stavitel Jiří Sessthaler z Olomouce. Kostel s monumentálním dvouvěžovým průčelím byl dokončen v roce 1692.

Z průčelí shlíží na kolemjdoucí sochy světců

Smutné rány osudu ale opět nabraly na síle. Na podzim roku 1714 chrám spolu s celým vnitřním městem vyhořel. Obnova trvala až do roku 1741, kdy novou stavbu slavnostně vysvětil olomoucký biskup Jakub Arnošt z Lichtenštejna. Jenže o pět let později vyhořela znovu. A následná prudká vichřice strhla kostelní štít mezi věžemi a prorazila klenbu kostela. V letech 1748 až 1752 došlo k další rekonstrukci, od které se již podoba příliš nezměnila. S výjimkou věží, které na konci 19. století dostaly současné báně.

Kostel Nanebevzetí Panny Marie v Kojetíně|foto: Miroslav Kobza

Právě průčelí kostela je překrásné. Dvě věže dominují celému městu, ale i čelní stěna je pozoruhodná. Osm výklenků zdobí sochy světců sv. Jana Nepomuckého, sv. Cyrila, sv. Metoděje, sv. Františka z Assisi, sv. Josefa, sv. Václava, sv. Floriána a sv. Jana Sarkandera. Světci mají údajně tváře někdejších kojetínských měšťanů, kteří byli ke kostelu díky tomu štědřejší.

Kostel v Kojetíně je zároveň poutním místem. A to kvůli pozoruhodné sošce panny Marie s Ježíškem, která je netradiční i ikonograficky. Ježíšek stojí vedle matky a pod nohama má hada jako symbol zla.

Podle pověsti potkal jednou místní purkmistr cizince, který nesl sošku v náručí. Protože byl příznivec mariánského kultu, sošku koupil a umístil ji v kapličce při cestě k Měrovicím. Panna Marie prý následně konala zázraky, a tak k ní chodilo stále více lidí. Proto se později socha přemístila na boční oltář kostela. Odtud se prý ale do kaple několikrát vrátila a v chrámu zůstala až poté, co byla umístěna před hlavní oltář pod baldachýn s korunou.