Kojetínští Židé byli pohřbíváni i v Pekle. Těm bohatým se tam ale nechtělo
Na výpadovce z Kojetína směrem na Olomouc míjí denně desítky řidičů nenápadnou zeď. Jen málokdo tuší, že se za ní skrývá jeden z největších židovských hřbitovů na střední Moravě. Jeho počátky sahají do doby příchodu Židů do Kojetína v polovině 15. století.
Písemné potvrzení existence hřbitova pochází však až z doby o sto let mladší. V roce 1574 kupuje zdejší židovská obec pozemek pro rozšíření hřbitova. V listině to sice není uvedeno, ale pozemku se patrně říkalo V Pekle. Jde o dnešní dolní část pohřebiště. Toto jméno už této části hřbitova zůstalo, a tak se není co divit, že movitější rodiny chtěly být pohřbeny v horní části ohrazeného prostoru.
Celková plocha hřbitova je skutečně impozantní. Má rozlohu necelých 6 000 metrů čtverečních a celkem na něm najdeme přes 700 náhrobků a hrobových míst. Nejstarší náhrobky pocházejí z roku 1782, poslední pohřeb se zde uskutečnil 21. června roku 1942.
Den poté byli místní Židé shromážděni a přes Olomouc odvezeni do Terezína a dále do různých koncentračních táborů. Jen zlomek z nich následná léta přežil, a tak staletá židovská obec kojetínská zanikla.
Unikátem hřbitova jsou trojjazyčné nápisy
Hřbitov nacistickou okupaci kupodivu přežil. V sedmdesátých letech byla ale zbořena unikátní secesní obřadní síň, která stávala u vchodu do hřbitova. Byla postavena v roce 1901, autorem jejího projektu byl proslulý architekt Wilhelm Stiassny. Stál u zrodu mnoha průmyslových objektů, synagog ale i vil, na Moravě postavil celkem tři obřadní síně. Do dnešních dnů se však nedochovala ani jedna.
Pozoruhodností židovského hřbitova v Kojetíně jsou různé typy zdejších náhrobků. Ty nejstarší, ještě předemancipační, dodržují klasickou podobu. Pozdější stavitelé náhrobků už vkládali do jejich podoby nové styly i stavební postupy.
Unikátem zdejšího hřbitova jsou trojjazyčné nápisy. Kromě hebrejštiny a později obvyklé němčiny se zde v čistě českém hanáckém prostředí objevuje velmi často také čeština. Což je pro zdejší oblast neobvyklé.
Náhrobky vypovídají také ledacos o těch, kteří pod nimi leží. Jedním z vážených rabínů byl například Jakob Brüll. Byl to vzdělaný, moudrý a sečtělý muž, kterého ctili i křesťané a dodnes se považuje za kojetínskou obdobu známého pražského Rabbi Löwa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Loajalita výměnou za ochranu? USA poslaly členům NATO dotazník k Trumpově politice
-
Knedla po evropském triumfu cílí na světovou špičku. ‚Ještě nekončíme,‘ říká plavec po pařížském zlatu
-
Siréna u Omiše nezněla, vzali jsme děti a jeli přes plameny. Strach byl obrovský, říká česká turistka
-
ONLINE: Rusko Ukrajině pohrozilo, že ji zmrazí. ,Zahřejeme se ohni z ruských rafinerií,‘ reagoval Kyjev






