Komentář Leo Pavláta o měsících židovského kalendáře

16. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Leo Pavlát, ředitel Židovského muzea v Praze

Začíná židovský měsíc elul.  S historickým určením počátku měsíců podle židovského kalendáře přitom souvisí jedna náboženská zvláštnost.

V židovském kalendáři připadá určující role pohybu Měsíce – počátek jeho cesty k úplňku značí i začátek pozemského nového měsíce. Přesné určení tohoto okamžiku má přitom zvláštní důležitost.

Židé si již v biblických dobách mohli posloužit poměrně přesnými výpočty, ale nezůstali u nich. V době druhého jeruzalémského chrámu od konce 6. století před občanským letopočtem do roku 70 občanského letopočtu připadla matematickým výpočtům jen pomocná funkce, protože pro vyhlášení kalendářního měsíce byla rozhodující vyjádření očitých pozorovatelů.

Měsíční cyklus odpovídá 29 a půl dni. V noci z 29. na 30. den měsíce proto určení svědci pozorovali nebe a následující den vypovídali před židovským Velkým shromážděním Sanhedrinem. Jestliže jejich svědectví uznal, byl daný den prohlášen za Roš chodeš neboli počátek nového kalendářního měsíce.

V takovém případě pak předchozí měsíc trval 29 dní. Pokud naopak Sanhedrin svědectví o novém Měsíci na obloze nepřijal, byl první den nového kalendářního měsíce určen až den následující a předchozí měsíc židovského kalendáře čítal 30 dní. Nový měsíc se přitom slavil zvláštními modlitbami a je tomu tak dodnes.

Zapalování ohňů

Rozhodnutí Sanhedrinu o počátku nového kalendářního měsíce bylo okamžitě vyhlášeno v Jeruzalémě a sdělováno Židům v ostatních částech Země Izraele. Dělo se tak zapalováním hranic na vrcholcích hor.

Později, když se odpůrci pokoušeli zmást Židy falešnými ohňovými znameními, vyjížděli z Jeruzaléma poslové. Osobně ohlašovali počátek nového měsíce, a tak všem židovským obcím umožnili, aby jednotně slavily svátky, které na něj připadly.

I kdyby však poslové spěchali sebevíc, k židovským komunitám mimo Judeu by dojet nestačili. Proto se v nich nový měsíc slavil pro jistotu dva dny. Tento starověký zvyk se přitom dodnes nezměnil; židovské obce mimo Izrael slaví nový měsíc dva dny a stejná zvyklost platí i pro svátky. Ty, které v Izraeli trvají jeden den, se v diaspoře slaví dvojnásobně dlouho.     

Je to jistě zvláštní zvyk, jestliže víme, že již od poloviny 4. století Židé užívají astronomicky stanovené počátky měsíců. Přesný systém výpočtu tehdy propojil lunární měsíce židovského kalendáře s cyklem slunečního roku a při tom bylo jednotně stanoveno, které měsíce židovského kalendáře mají mít 29 dní a které 30.

Co však naplat, racionální pravidla se v judaismu setrvale pojí s dávnými zvyklostmi. Tak i židovský Nový rok za necelé čtyři týdny se bude v Praze slavit dva dny na rozdíl třeba od Tel Avivu, kde zůstane u oslavy jednodenní.

autor: Leo Pavlát
Spustit audio