Kosovskou rychtu na Šumpersku vlastní už přes tři sta let rod Steidlů

První zmínka o Kosovu pochází z roku 1360, kdy byl součástí držav hradu Hoštejna. Obec postupně měnila majitele, až se nakonec stala součástí zábřežského panství. V roce 1666 koupil rychtu Hans Steidl z Tatenice. Od té doby až do současnosti je rychta jen s jedinou krátkou přestávkou majetkem právě tohoto rodu.

Mezi povinnosti a práva rychtáře patřilo nižší soudnictví a také správní funkce, kdy zastupoval obec vůči okolí. Často byl i reprezentantem vrchnosti a ručil jí za dodržování povinností a příkazů. K poměrně nepopulárním pravomocím rychtářů patřilo i vybírání daní, poplatků a úroků.

Majitelé rychty se snaží shromáždit také něco z přemětů, které jejich opředky provázely|foto: Miroslav Kobza

Rychtář mohl být do své funkce buď dosazen vrchností, resp. panovníkem, v některých případech si obec mohla vlastního rychtáře zvolit. Rychtářský úřad mohl být udělen jen jediné osobě, nebo se dědil v rámci rodu, který měl většinou právo na volný prodej rychtářství. Za své služby měl rychtář obvykle podíl na vybraných pokutách a odvedených dávkách. Mohl vlastnit krčmu, masné krámy nebo byla část jeho polností osvobozena od daní.

Z rychty se pomalu stává společenské centrum

V Kosově se v roce 1834 rychtář Ignác Steidl rozhodl, že vybuduje zcela novou rychtu. Rozsáhlá budova postavená z pálených cihel, které se vyráběly přímo v Kosově, dostala podobu klasicistního venkovského stavení, v němž bylo dost prostoru pro rodinu, čeleď i pro hospodářská zvířata a uskladnění výpěstků. Monumentální prostory dodnes udivují svou útulností. Všemu vévodí velká světnice s trámovým stropem. Síň a chlévy jsou zaklenuty valenou klenbou.

Trámový strop ve světnici|foto: Miroslav Kobza

Od devadesátých let minulého století probíhají opravy rychty. Ta se po malém období mimo rodinu v roce 2010 opět vrátila do rukou rodu Steidlů. Majitelé se rozhodli obnovit i vnitřní prostory a zároveň otevřeli rychtu veřejnosti. Díky tomu se zde pořádají výstavy a také společenská a kulturní setkání, která lákají stále více návštěvníků.

Kosovská rychta se spolu s celou obcí dostala také do literatury přelomu 19. a 20. století. Zásluhu na tom má spisovatelka Růžena Svobodová. V červnu roku 1894 pobyla v Kosově tři týdny a na základě jejích zápisků vznikla kniha s názvem „V odlehlé dědině“, která vyšla nejprve v literárním časopise Rozhledy a v roce 1898 i jako kniha. V díle popisuje tehdejší stav obce a také jejího okolí. Pobyt spisovatelky na rychtě si připomenuli i její majitelé - od roku 2014 zdobí dům její pamětní deska.