Kostel sv. Martina má dvě masivní věže. Z jedné dával hlásný pozor na celý Krnov

Nejstarší písemně doložené dějiny kostela svatého Martina sahají až k přelomu 13. a 14. století. Původní stavba byla dřevěná, na přelomu 14. a 15. století se převlékla do kamene. V roce 1779 Krnov zachvátil rozsáhlý požár. Poničil i kostel sv. Martina, kde se zřítila celá klenba.

Opravy se dočkal v pozdně barokním stylu s prvky nastupujícího klasicismu. Úpravy s dostavbami provedl krnovský stavitel Heinrich Haucke. Do pozdně barokního slohu se převedl i interiér, včetně hlavního oltáře. K znovuvysvěcení došlo v roce 1789.

Kostel měl původně jen jednu věž, druhá přibyla až v 16. století i s ochozem. Říkalo se jí také městská věž, protože dlouhé roky sloužila městu a jeho věžnému k pravidelným obchůzkám. Věžný neboli hlásný údajně ve věži sloužil a zároveň bydlel až do roku 1909. Bedlivě pozoroval a hlídal město před potenciálním požárem nebo cizími vojsky. Dnes je kostelní věž přístupná výletníkům.

Obě věže měří 67 metrů a v centru města se vyjímají svou bílou barvou stejně jako celá fasáda. Na severní straně kostela najdete cenné renesanční náhrobky, které se dochovaly z období 16. století. Na téže straně mezi kostelem a farou můžete vidět mariánský sloup s pískovcovou zlacenou sochou Panny Marie Immaculaty z roku 1764.

Nejstarší písemně doložené dějiny kostela svatého Martina sahají až k přelomu 13. a 14. století|foto: Naďa Čvančarová

Kostel sv. Martina poodhalil před časem jedno ze svých tajemství. Při opravě elektroinstalace v roce 1967 se během kopání podlahy v podzemí našly dvě krypty a v nich několik rakví s pozůstatky zemřelých. Zjistilo se, že zde byli pohřbeni velmi vážení občané Krnova. Krypty se po výzkumu znovu zakryly dlažbou a vše se uvedlo zpět do nerušeného klidu. V zadní části kostela byl navíc objeven vstup do záhadné podzemní chodby, která podle pověstí pokračuje pod celým městem a končí až pod troskami hradu Cvilín.