Královská studánka u Staré Vody léčila neduhy králů i poutníků
Vojenský výcvikový prostor Libavá na Olomoucku vznikl krátce po válce, což se stalo osudným mnoha obcím. Z řady z nich nezbylo vůbec nic, z jiných ruiny a sem tam nějaký ten kříž či pomník. Ve Staré Vodě zůstal jako zázrakem stát poutní kostel a nakonec se obnovila i Královská studánka.
Poutě na Starou Vodu bývaly ještě před válkou jedny z nejslavnějších na Moravě i ve Slezsku. Scházely se zde desetitisíce lidí a mnohé z nich sem lákala údajná léčivá moc zdejší vody, která pramenila v Královské studánce. Zdejší voda prý stála za vznikem poutní tradice. Alespoň tak o tom hovoří staré legendy.
Podle jedné z nich se u pramene zastavil polský král Boleslav II. Udatný při útěku ze svého království poté, co v roce 1079 vlastní rukou usmrtil u oltáře krakovského biskupa Stanislava. Krále unavila a vyčerpala dlouhá cesta, a tak se posadil u zdejší studánky, aby se osvěžil. Najednou spatřil ženu s hlavou zahalenou stříbrným závojem. V jedné ruce držela rozevřenou knihu a v druhé bílou lilii. Bylo to zjevení sv. Anny.
Světice přistoupila ke králi, položila mu lilii na skloněnou hlavu a promluvila smutným hlasem. Řekla, že nastal čas pokání, které musí král vykonat v jednom z uherských klášterů. Jeho pokání za zlý čin, který spáchal, má trvat tak dlouho, dokud ve snách nespatří její přízrak se zavřenou knihou.
Boleslav sv. Anně slíbil, že tak učiní. Odešel do kláštera v Uhrách, kde litoval svého činu tak hluboce, že po několika měsících skutečně ve snu spatřil svatou ženu, která držela v rukou zavřenou knihu jeho života. Následujícího dne král pokorně opustil tento svět.
Jiná legenda vypráví, že ke zdejšímu prameni zabloudil při lovu polský král, který poté, co se osvěžil lahodnou vodou, zvolal: „ Skutečně, nápoj hodný krále!“ Proto se tomuto prameni začalo později říkat Královský.
Soška sv. Anny ve vrboví
Zajímavá je i pověst o dřevěné sošce sv. Anny, kterou jednoho dne objevil jistý ovčák zavěšenou na staré vrbě u studánky vedle původního kostelíka sv. Jakuba. Soška byla zázračná a plnila prosby všem, kteří se před ní pomodlili. Zakrátko se zprávy o její kouzelné moci roznesly po celém kraji a ke staré vrbě přicházeli poutníci ze široka daleka. Nikdo nevěděl, jak se vlastně soška do Staré Vody dostala.
Po čase byla ze stromu sundána a přenesena do dřevěného kostelíka sv. Jakuba. Po třech dnech se ale stalo něco nečekaného. Soška se opět objevila na původním místě. Když se to několikrát opakovalo a soška zmizela dokonce před zraky svědků, aby se vzápětí objevila na stromě, rozhodlo se, že se na místě vrby postaví kostel zasvěcený sv. Anně. V něm už soška zůstala a dál naslouchala prosbám poutníků.
Pramen byl nazýván Svatou vodou i proto, že podle mnohých záznamů jeho křišťálově čistá voda vracela lidem zdraví. Zapsané jsou četné případy, kdy se lidé uzdravili, a tak se není co divit, že vděční poutníci vystavěli nad studánkou kapli, ve které bylo možné se z pramene napít či se jeho vodou omýt.
Kaple nad studánkou se dočkala obnovy
Kaple zde musela skutečně stát před vybudováním nového chrámu. Když v roce 1690 přišli do Staré Vody první piaristé, byla údajně tehdejší kaple nad Královskou studánkou už značně poničená. Na dochované rytině z roku 1686 je v kopci za kostelem znázorněna kaplička. Je to ve své podstatě první zachovalý obrazový dokument o její existenci i podobě. K obnově kaple došlo v roce 1703, přestavba trvala několik let.
Nová stavba sloužila poutníkům až do roku 1949, kdy se zde konala poslední pouť. Pak už zde vládla jen armáda - nejprve naše, pak i sovětská. Kaple chátrala a nakonec byla dokonce zbořena. Na místě zůstal stát jen zdevastovaný kostel.
Až v roce 1995 vyhlásili skauti výzvu na obnovu Staré Vody a k té patřila i studánka. Spolu s kostelem je dnes kaple jedinou stavbou, která připomíná, že tady kdysi žili lidé. Vrací se i poutníci a kdo se napije ze studánky, patrně se sem vrátí. Možná i v tom je zázrak zdejší vody.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Jsme přesvědčeni, že na ně máme nárok.‘ Agrofert žaluje ministerstvo, stoplo mu dotace za 200 milionů
-
Spory gangů, změna identity. Boss ‚billboardové mafie‘ se v minulosti doznal k únosům
-
Drahé hodinky i přezdívka ‚bezdomovec‘. Ficův životní styl přiživuje nejasnosti ohledně jeho příjmů
-
Syrský lid teď nejvíce ze všeho potřebuje čas. Proces smíření potrvá dlouho, zdůrazňuje diplomat