Kristin Hrádek u Děčína býval loveckým zámečkem Thunů. Dnes je v něm hotel

Se stavbou zámečku se začalo v roce 1734, o rok později byl dokončen. Sloužil jako odpočinkové místo pro účastníky častých honů. Byla v něm i hájovna a hospodářské zázemí. Dokonce zde podle dochované zprávy pracoval i strážce hranic – prvním zapsaným byl Pankrác Müller. Měl za úkol hlídat zámeček a okolní lesy před zloději a ještě dohlížet na hranice panství se Saskem.

Kristin Hrádek zažil několik útlumů a vzestupů. První útlum přišel v první polovině 19. století. Tehdy se majitelem panství stal František Antonín Thun-Hohenstein. Vládl velmi racionálně, podporoval průmysl, moderní způsoby hospodaření a školství. Neměl velký zájem o lov.

Ve druhé polovině 19. století přišla změna. Panství vlastnil František Thun, český místodržitel a rakouský ministerský předseda, který naopak hony pořádal rád a často – a pro nejvyšší společnost. Zajížděli sem tak Lobkovicové, Schwarzenbergové a další šlechta, je doložený i pobyt korunního prince Rudolfa a Františka Ferdinanda d´Este.

Ještě ve 30. letech 20. století zámeček sloužil jako letní sídlo, později ho obsadila německá armáda a v roce 1945 na konci války ho vyrabovali vlasovci.

Po válce zůstal opuštěný v hraničním pásmu

Majetek Thun-Hohensteinů byl na základě Benešových dekretů zkonfiskován včetně loveckého zámečku. Objekty už si žádaly opravu, dokonce se plánovala, ale nově vytvořené hraniční pásmo, kam lidé běžně nesměli, spolklo i zámeček. A tak z oprav sešlo.

Ještě ve 30. letech 20. století zámeček sloužil jako letní sídlo, později ho obsadila německá armáda|foto: Stanislava Brádlová

Areál patřil státním lesům a až po uvolnění v 60. letech došlo k alespoň částečné rekonstrukci. Nejzdařilejší byla obnova v pořadí třetí, která uvedla budovy zámeckého komplexu do současné podoby.

Dnes slouží celý areál jako restaurační a ubytovací zařízení. Na adresu restaurace je dlužno dodat, že získala druhé místo v prestižním žebříčku Grand restaurant 2016 Pavla Maurera. Dodnes sem přijíždějí i potomci rodu Thunů – dvě dámy, které tu prožily dětství a rády vzpomínají na dávné časy.

Z původního vybavení sice nezůstalo nic, přesto i dnes zdobí chodby lovecké trofeje, jak se na lovecký zámeček sluší a patří. Vévodí jim hlava losa, kterého jeden ze současných majitelů ulovil na Aljašce. Některé zachované trofeje z dob Thunů zdobí venkovní zdi zámečku.