Kryt Denis s kilometrem chodeb ve skále je největším zpřístupněným krytem civilní obrany v Brně
Tři vchody do skály pod brněnským Petrovem vedou do protiatomového krytu civilní obrany z 50. let minulého století. Kryt Denis je s kilometrem vzájemně na sebe kolmých chodeb největším zpřístupněným krytem civilní obrany v jihomoravské metropoli. Neprošel žádnou větší modernizací. Díky tomu v něm návštěvníci mohou spatřit jeho původní technologie. Prohlídky jsou každou sobotu po předchozí rezervaci.
Druhá světová válka, rozvoj leteckého průmyslu, zbraně hromadného ničení, to vše přineslo nové strategie pro ochranu obyvatelstva. V tomto období vznikla řada protileteckých a posléze i protiatomových krytů. Jedním z nich byl také kryt Denis ve skalním masivu pod brněnskou katedrálou sv. Petra a Pavla. Vybudován byl mezi lety 1946 a 1955.
Systém navzájem na sebe kolmých chodeb je dlouhý jeden kilometr. Kryt mohl pojmout až čtyři tisíce lidí, kteří v něm mohli přečkat až čtyři dny. Byl navržen tak, aby odolal nejen leteckému, ale i jadernému nebo chemickému útoku a byl zcela soběstačný.
Elektřinu obstarával dieselagregát Škoda 4S 110, zdrojem vody byla studna a vzduch zajišťovala masivní filtrační jednotka schopná vyčistit jej od jakéhokoli znečištění, včetně chemického. Kryt bylo možné dokonale hermeticky uzavřít. Poté byla vzduchotechnika schopná využít jen vzduch uvnitř krytu, který vyčistila, zbavila oxidu uhličitého a s přídavným kyslíkem vracela zpět do oběhu. Veškeré technologie bylo možné v případě ztráty elektrické energie udržovat v provozu i manuálně.
Kryt Denis nebylo nutné nikdy využít, v roce 2005 byl deaktivován. V historii neprošel žádnou větší modernizací, veškeré technologie se tak dochovaly v původní podobě. Nyní je možné se do krytu vydat na prohlídku. Pro odvážnější návštěvníky jsou připraveny i prohlídky potmě, pouze s čelovkami.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
