Kus historie: Naučnou stezku na Javornickém hřebeni lemují hraniční kameny

První zmínky o pomezním hvozdu na zemských hranicích mezi Čechami a Moravou jsou uvedeny už v těch nejstarších kronikách. U kronikáře Kosmy čteme o pojmenování řeky Svitavy. Ačkoliv se kroniky zmiňují o 9. století, jejich datace bývá často chybná.

Zpráv přibývá ve 12. století, ale bližší informace se objevuje až v roce 1256 ve smírčí listině sporu premonstrátského konventu v Litomyšli s olomouckým biskupstvím. Od této chvíle se oblast stala majetkem olomouckého biskupa.

Původní zemskou hranici tvořily cesty, přírodní překážky a toky potoků či řek. V místech, kde procházela lesy, byla značena vykácením stromů, záseky a vlastnickými značkami. Tvář krajiny osídlované lidmi se ale rychle měnila a k označení hranice se začal využívat pevnější materiál - kámen.

Každý hraniční kámen má své značení

Hraniční kameny na Javornickém hřebeni pocházejí vesměs z let 1751 až 1754, postaveny tam tedy byly za vlády Marie Terezie. Pevně stanovená hranice byla součástí rozsáhlých reforem uvnitř českého státu a měla sloužit k účelné státní správě.

Jeden z hraničních kamenů na Javornickém hřbetu|foto: Archiv muzea Svitavy

Kameny byly popsány značkami jednotlivých držitelů panství a pozemků, někde byly označeny jen zjednodušeným znakem majitele. Iniciály na kamenech přesně pojmenovávaly vlastníky. A tak jsou na moravské straně vytesány značky F.G.V.T/ O.B. olomouckého biskupa Ferdinanda Julia hraběte z Troyer a na straně české se pravděpodobně jedná o majitele litomyšlského panství Josefa Františka Jiřího Valdštejna, knížete na Litomyšli - I.F.G.W./G.G.T./F.A.L.

Některé hraničníky jsou označením majetku panství H.Z. pro Svitavy a H.L. pro Litomyšl. V katastrálních mapách z konce 18. století byla řada kamenů na česko-moravském pomezí přesně zakreslena i s nápisem a každý kámen byl na zadní straně očíslován červenou barvou, jejíž stopy se na některých z nich dochovaly dodnes.

Kameny sledují celé trasování hranic od Ostrého Kamene, přes Kukele, Valdek, Opatovec a pokračují směrem na Koclířov a Hřebeč. Řada z nich však zmizela. Byly buď ukradeny, nebo zničeny.