Lom Pelnář na Jesenicku vydal tisíce tun uhlí. Dnes přitahuje plavce i rybáře

Ostrov je vyhlášeným hnízdištěm ptáků
Ostrov je vyhlášeným hnízdištěm ptáků
Chcete-li se smočit v krásných vodních plochách, zamiřte do kraje pod Rychlebskými horami. Zatopené lomy sem lákají plavce, potápěče i rybáře. Většina jich je žulových, najdou se ovšem i lomy, které jsou pro zdejší kraj netypické. Patří k nim i lom Pelnář, kde se těžil lignit. Díky němu se nedaleká vesnice po válce přejmenovala na Uhelnou.

V období třetihor se v oblasti lomu Pelnář rozkládalo jezero, jehož vody pohltily veškerý organický materiál. Ukládaly ho do nánosů na dně, kde bez přístupu kyslíku velmi rychle uhelnatěly. Nutno podotknout, že vypadala i místní krajina docela jinak než dnes. Bylo výrazně tepleji a v okolí se patrně rozkládaly mokřady obývané prapředky dnešních plazů a obojživelníků. Z vyšších rostlin můžeme předpokládat výskyt pravěkých jehličnanů, jejichž kmeny rovněž končily na dně jezera.

Právě v této dramatické krajině vznikl základ uhelné sloje. Výskyt uhlí se potvrdil v poměrně malé oblasti mezi Uhelnou a Bernarticemi. Důl Pelnář tvoří vlastně její jižní okraj. Uhlí pod zemí stále ještě je, zásoby ale nejsou podle geologů velké a kvalita také není vysoká.

V roce 1859 bylo ložisko náhodně odkryto a již o tři roky později se zahájila těžba. Nejprve se těžilo povrchově v jámě nazývané Fridrich Zeche, později došlo k pokusům s hlubinnou těžbou uhlí. Vzhledem k nestabilitě podloží se ale opět přešlo k povrchové těžbě.

Rekordních 22 tisíc tun uhlí za rok

Zpočátku se většina uhlí spotřebovávala v okolí, zčásti v domácnostech, část také v cihelně, která stála nedaleko. Později těžba vzrostla až na 2 000 tun uhlí ročně, ale od té doby množství vytěžené suroviny klesalo. V roce 1950 se vytěžilo pouhých 70 tun.

Oblast je odpočinkovou lokalitou

Bouřlivé události 20. století se nevyhnuly ani těžbě uhlí. Po roce 1945 byl důl znárodněn a několikrát změnil majitele. Po roce 1952 se do lomu navezla nová technika a kupodivu se podařilo vytěžit 22 tisíc tun uhlí. To byla ale labutí píseň této jámy, která již nesla nové jméno Důl Antonín Pelnář podle ředitele Východočeských uhelných dolů Dr. Ing. Antonína Pelnáře.

V roce 1957 se nakonec rozhodlo o konci těžby. Důvodem byly i tenčící se zásoby. Podle dobových zpráv se z lomu dalo vytěžit cca 25 tisíc tun, další cca 160 tisíc tun pak bylo tehdejší technikou netěžitelných. A tak 31. prosince 1957 stroje utichly.

Po opuštění jámy se spodní voda, kterou přestaly čerpat výkonné stroje, stále více rozlévala po jámě, až ji zcela zaplnila. Jezero připomínající rybník brzy přilákalo koupáníchtivé obyvatele z okolí a také rybáře, kteří sem vysadili ryby pro sportovní rybolov. Malý ostrov, který po zatopení vznikl, se stal útočištěm ptáků, místní u něho proto dodržují zákaz vstupu. Okolí bývalé těžební jámy se ale změnilo k nepoznání. Najdete tu chatovou oblast, restauraci, atrakce pro děti i malé tábořiště.