Malý pomníček v šumavských lesích připomíná masakr cikánského tábora

5. srpen 2014
Cikánský hrob se na dlouhé léta ztratil v podrostu šumavských lesů

Ani náznak slitování neprojevili vojáci, kteří jednoho květnového rána roku 1715 vystříleli cikánský tábor usazený na jednom ze šumavských vrchů. Vraždu třinácti žen a dětí i pozdější popravu jedenácti mužů a chlapců dnes připomíná nenápadný pomníček nedaleko Lipna skrytý v lesním šeru.

Pomník nechal uprostřed svahu kopce nedaleko Loučovic na Českokrumlovsku, čili na místo skutečného masového hrobu, usadit vyšebrodský farář Albernik. Více než sto let po masakru byly ze země vyzvednuty ostatky jeho obětí a převezeny do Vídně. Po vylidnění pohraničí a likvidaci původních šumavských obcí se na cikánský hrob zapomnělo.

„Zůstala jen kniha vyšebrodského mnicha Zaphirina Tobnera Der Cikeunerwald (Cikánský les),“ říká bývalý seřizovač vytápěcích systémů v loučovické papírně Petr Resch, který po přečtení tohoto německého romantického románu brouzdal spolu s kolegou z papírny po okolních lesích tak dlouho, až cikánský hrob skutečně objevili.

Cikánský hrob najdete cestou po červené značce z Vyššího Brodu na Zadní Zvonkovou

Kamenný pomník s vytesaným letopočtem připomíná násilnou likvidaci zdejšího ležení. „Lidé v táboře nebyli jen cikáni,“ říká Pert Resch, který důkladně prostudoval dostupnou literaturu. „Ke kočujícím skupinám se totiž přidávali nejrůznější pobertové z celé Evropy, kteří se skrývali před zákonem.“

Cikáni se jednu zimu vydali loupit příliš blízko

Příčinu k masakru tábora zavdala nejspíš tuhá zima. Lidé z tábora jistě nebyli zrovna svatouškové a příležitostně se vypravovali loupit. Nikdy však neškodili ve svém blízkém okolí, ale spíš pořádali loupežné výpravy do vzdálenějších končin. Krušná zima a závěje sněhu nejspíš znemožnily lapkům dlouhé cesty, takže tábor začal obtěžovat rakouské obce kolem. Odtud také vzešel požadavek vůči vrchnosti, aby v kraji zjednala pořádek.

Místo exemplárního potrestání lupičů ovšem vojenská posádka zvolila likvidační strategii a celý tábor prostě vystřílela. Příslušníkům komunity nepomohl ani zbrklý útěk mužů a mladých chlapců, kteří si byli zřejmě dobře vědomi, čí hříchy se chytají vojáci potrestat. Předpoklad, že ozbrojená posádka ušetří ženy a děti, byl ovšem mylný.

Cikánský hrob připomíná masakr tábora v roce 1715

„V knize Zaphirina Tobnera se píše o Majdě a Mokošovi, kteří masakr přežili a skrývali se v loučovické rybárně,“ připomíná spíš mytické okolnosti skutečného příběhu Petr Resch. Mnich Tobner ve svém románu ovšem z mileneckého páru nechal přežít jen Mokoše. Majda na stránkách knihy nakonec podlehla průstřelu plic.

Co z Tobnerova románu Cikánský les je pouhou autorovou fantazií a co skutečností, se můžeme jen dohadovat. Anebo bychom museli důkladně prozkoumat prameny uložené v archivu vyšebrodského kláštera a také ostatky ze sbírek antropologického ústavu ve Vídni.

<iframe src="https://www.google.com/maps/embed?pb=!1m18!1m12!1m3!1d10552.082257098196!2d14.249424124642823!3d48.609449638440815!2m3!1f0!2f0!3f0!3m2!1i1024!2i768!4f13.1!3m3!1m2!1s0x0%3A0x0!2zNDjCsDM2JzMxLjgiTiAxNMKwMTUnMDUuNyJF!5e0!3m2!1scs!2s!4v1407231982994" width="610" height="350" frameborder="0" style="border:0"></iframe>
Spustit audio
autor: Ivan Studený