Mám na práci štěstí. Potkávám se s výjimečnými režiséry, říká Gabriela Míčová
Gabriela Míčová byla za své výkony oceněná Thálií i Českým lvem, její kariéra přitom původně směřovala k zdravotnictví. Jak se rodačka z Prostějova dostala k herectví a proč ji v dětství oslovil Limonádový Joe, prozradila Janu Rosákovi.
Některé příběhy vypadají jako osudová přitažlivost. Gabriela Míčová se například o dramatické obory nezajímala do svých 15 let. Studovala střední zdravotnickou školu, kde v rámci povinné výuky jezdili do Brna do divadel. Jednou žáky vzali do Husy na provázku na představení dětského studia Panna a netvor, které režíroval Vladimír Morávek.
„Byla jsem z toho naprosto nadšená, protože to hráli vlastně vrstevníci. A najednou jsem viděla, že stejně starý děcka dokážou odehrát tak silný příběh. Já jsem to představení viděla, nevím, snad každou reprízu potom. Jezdila jsem tam na to, byla jsem naprosto závislá. A pak se stalo, že to dětské studio vypisovalo konkurz na nové členy. A nevím, kde se to ve mně nabralo, ale rozhodla jsem se, že tam půjdu a konkurz nějak absolvuju. Ale byla to pro mě naprostá novinka, protože jsem nikdy před nikým nic nepředváděla, s nikým jsem nehrála.“
Vladimír Michálek si Gabrielu Míčovou vybral, čímž začala její postupná fascinace divadelním a filmovým herectvím. Za roli Romi v divadelní hře Odpad, město, smrt získala v roce 2012 Cenu Thálie, za stejnou roli ve filmové verzi posléze dostala Českého lva.
„Musím říct, že všechny práce, které mě provází v mé pracovní kariéře, jsou vlastně krásné. Musím opravdu říct, že mám na práci štěstí, že se potkávám s výjimečnými režiséry, dostávám krásné role v rámci kvalitních scénářů. Takže můžu mluvit jedině o štěstí.“
Filmy ale ráda sledovala jako většina lidí už v dětství. Poměrně netradičně měla za idola Limonádového Joa, kdy ani nevěřila rodičům, že jde o tuzemského herce Karla Fialu. „Chtěla jsem opustit republiku a odjet za ním do ciziny. Vnímala jsem ho jako krásného hrdinu. Samozřejmě jsem viděla jistou nadsázky, ale prostě jak situace zvládal, jak se ho nic nedotklo, to mě úplně fascinovalo, jak si mezi tím zlem stále držel dobrotu,“ dodává s úsměvem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.