Manželé Čebišovi: Maruška mi spadla do náruče. Tak jsme si potykali a šli na rande, vzpomíná Josef
Manželé Čebišovi prožili příběh jako z pohádky. Mladému muži jeho láska doslova spadla do náruče. Od té doby uběhlo už 57 let.
Marie a Josef Čebišovi žijí na Mělnicku a většinu roku tráví na své milované chatě v Tišicích u břehů Labe. Jejich příběh se začal psát na podzim roku 1967. Mladé Marušce, tehdy ještě Vomáčkové, bylo necelých 20 let. Její rodina se díky tatínkovi, který byl stavbyvedoucím při budování sídlišť, přestěhovala do Čeňkova u Odoleny Vody ve středních Čechách.
Vyučená laborantka o pauze chodila s kolegyněmi do tamního sadu na švestky. V tom období tam přijeli také mladí kluci, kteří dělali zedničinu. Zejména jeden se zdál Marii velmi drzý. „Pak odešli, ale další den tam přijeli zase. Byla jsem na stromě, on s ním začal třást a spadla jsem mu opravdu doslova do náruče,“ směje se.
„No, měl jsem tenkrát jako zedník velkou sílu. Taky jsem chodil plavat, neflákal jsem se. Tak jsem tím stromem zatřásl a byla moje. Asi jsem na ni měl chuť. Moc se mi líbila. Byla štíhlá a měla prsa,“ vzpomíná o pět let starší Josef. „Pak jsme si potykali a domluvili se na rande.“
Josef rád rybařil v nedalekém rybníku. „Chodila jsem za ním. A tak dlouho naléhal, až jsem podlehla,“ usmívá se Marie. Asi po třech měsících zjistila, že je těhotná. „Bála jsem se mu to říct, že mě nebude chtít. Byl můj první kluk, tak jsem si ani nic neužila,“ směje se. Josef se ale projevil jako zodpovědný mladý muž a začali domlouvat svatbu. Pomohli jim i rodiče, kteří to vzali také dobře.
VIZITKA
Datum svatby: 15. června 1968
Kde: V Odolene Vodě na staré radnici
Menu: Svíčková se podávala přímo doma. „Z fotek jsem zjistila, že maminka jedla svíčkovou z hlubokého talíře,“ usmívá se Marie.
Děti: 3
Ve svatební den si Marie připadala jak princezna. „Šaty jsem si nechala ušít a měla jsem kytici růží.“ Na svatební cestu jeli na Sázavu do Kácova pod stan, ale celou dobu jim pršelo. Když chtěli odjet, musel je vytáhnout traktor. „Když zjistili, že jsme na svatební cestě, mohli se popukat smíchy.“
Vzpomínky díky tomu mají nevšední. Na dovolených šetřili, protože chtěli stavět. Josef dokonce už kreslil plány jejich společného domu.
Syna slavil šest neděl
Brzy po svatbě se jim narodila dcera. Záhy ale přišlo smutné období. V šestinedělí Marii zemřela maminka. Těžkou chvíli jí pomohl překonat její citlivý muž a také fakt, že se musí postarat o prvorozenou dceru.
Mateřství ji změnilo. „Vnímala jsem, že je všechno jiné, takové krásnější. I teď, když jsem prababička a přivinu to děťátko k sobě, tak mě to nabíjí,“ rozněžňuje se Marie. Po druhé dceři se narodil i vytoužený syn. „Byla jsem ráda, že už se vracím z porodnice, protože on zapíjel kluka a malé holky spaly ve stanu na zahradě.“ „Slavil jsem skoro celé šestinedělí,“ přiznává Josef.
Místo rozvodu kozačky
Pracovitý Josef postavil sedm domů a nezastírá, že se dostavila krize. „Bylo to na rozvod. Byli jsme oba přepracovaný, dohadovali jsme se,“ vypráví Marie. „Nakonec sehnal papíry a dal k tomu 600 korun, protože tolik tenkrát stálo podat žádost o rozvod. Ale já šla a za ty peníze jsem si koupila grešlakový kozačky. Když se vrátil s dotazem, jestli už jsem to podepsala, ukázala jsem mu kozačky a začali jsme se smát. A bylo po rozvodu.“
„Není umění rozvést se kvůli první hádce. Měli jsme problémy, ale zvládli jsme je. Uvidíme, jak to bude dál, musíme se šetřit, ale já to neumím,“ říká Josef. „On je v tomhle trošku blázen, ale kdybych mu řekla, ať to nedělá, tak by nebyl spokojenej. Vážím si toho, že na zimu udělá dřevo nebo poseká zahradu.“
Operace za pět dvanáct
Těžká práce si vybrala svou daň. Josefovi ochrnula noha a prodělal náročnou operaci páteře. „Dělali mi pět plotýnek a asi se to opravdu povedlo, protože za sedm měsíců jsem už byl zase v lese kácet stromy. Takže děkuju na Bulovku.“
Marie vzpomíná, že to Josef prožíval velmi těžce. „Já to ale nesla snad ještě hůř. Byl ochrnutej, měl skříplej nerv. Než přišli na to, že je to od páteře, uběhlo půl roku. A on jen ležel. Na operaci šel za pět minut dvanáct. Měla jsem o něj strašnej strach. Jezdila jsem za ním každý den a modlila se, aby to vydržel.“
Romantika po 50 letech
Marie našla v náručí Josefa klid a on u ní domov plný citu. Postavil nejen domy, ale i vztah Marušky s jejími sourozenci. „Vážili jsme si sebe hned od začátku. Já měla pohnutý život. Jsem z rozvedené rodiny, byli jsme čtyři a rodiče si nás rozdělili po dvou. Táta byl hrozně zlej. Zůstala jsem u mámy, a tím se zpřetrhaly vztahy se sourozenci. Josef mi pomohl sestru a bráchu najít. A víte, kde jsme je našli? V dětském domově v Bílině! Dodnes jsme pořád v kontaktu a vídáme se. To mě Pepa moc podržel, to mu nezapomenu.“
„Snažím se brát život, jak jde, tak jsem byl vychovanej,“ říká skromně Josef. „Měli jsme se rádi a věřili si. Ona je šikovná, hodná, pracovitá, pro děti by se rozdala. Někdy až moc. Bez ní si život neumím představit. Stačí, když jede na dva dny do Prahy, tak je to smutný. Miluju ji a mám ji rád. Vyhráli jsme jeden druhýho,“ vyznává se Josef.
Láska, která miluje ze srdce, je nejbohatší, když dává.
Neznámý německý spisovatel
„Mám v něm oporu. Udělá tu těžší práci, když řeknu, že někam jedeme, tak jede. Já už mám teď ráda klid, tak si čtu, on rád rybaří. Když přijdou děti, to je rachot, tak na ně zase musím nabrat sílu. Ale je to pěkný, jsme šťastní a spokojení. Pořád jsem na něj hrdá. Je hodnej, poctivej, nikdy na mě nekřičel,“ říká s něhou Marie. „Jsme vděční, že jsme se toho dožili, že vidíme vyrůstat nejen děti, ale i vnoučata, pravnoučata.“
Nechybí ani romantické chvíle. „To si uděláme kafe do termosky a jedeme k vodě. Tam si sedneme, pijeme kafe a jsme tam celý den. To máme rádi. Tímto mu vlastně moc děkuju, jaký je. Miluju ho.“
Kdy se i nevěřící Pepa poprvé pomodlil? Kdo vybíral prstýnky? Jaký byl první dárek, který Marie dostala od Pepy? Čím ji Pepa vytočí doběla? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si další dojemný příběh zlatého manželského páru v pořadu Zlatá láska.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka