Manželé Gloserovi: Nejkrásnější chvilky? Když můžete po 67 letech hladit jeden druhého, říká Bedřich

Marie a Bedřich Gloserovi žijí v Poličce na Vysočině. Ona oslavila už 84. narozeniny, Bedřich je o čtyři roky starší. Manželský slib si dali před 65 lety.

Vzájemné štěstí a lásku našli na Vánoce roku 1958. Byl Boží hod a mladý Bedřich se na svátky vrátil z vojny. Se svým bratrancem vyrazili na tancovačku. Gymnázium v Poličce pořádalo tradiční setkání s tancem pod vánočním stromečkem.

Mladinká Maruška ten večer pomáhala v šatně. Bedřichovi se natolik zalíbila, že neváhal a přišel si pro ni ze sálu s pozváním k tanci. „Já se bránila, protože jsem nevěděla, jestli můžu tu šatnu opustit. Ale byl to černovlasej pěknej kluk, tak jsem šla, a stalo se mi to osudným. Ale je to krásnej osud.“

Bedřich ji pak doprovodil až domů, pusy se ale málem nedočkal. „Styděla jsem se. Nakonec jsem mu ji dala,“ usmívá se Marie při vzpomínce. „Maruška mě okouzlila vzhledem i chováním. A jejím výrazem.“

Za jednu minutu člověk pozná, zda se mu někdo líbí, za hodinu pozná, zda by jej dokázal mít rád či milovat, za jeden den zjistí, jestli by s tou osobou dokázal strávit celý život.
Honoré de Balzac

Maminka Marušky si Bedřicha hned oblíbila. Bedřich byl šťastný. Jeho vlastní maminka mu zemřela, když mu bylo pouhých osm let. „Tátovi jako vdovci dohodili kamarádi novou maminku. Byla už starší a chtěla ještě vlastní děti, tak měli brzo dítě. Rozuměli jsme si celý život, snažila se, neměli jsme problémy. Jen té lásky bylo málo, a to je někdy problém,“ líčí Bedřich. I proto přilnul k Marušce a její mamince.

12 fotografií

Žádost o ruku jako vánoční dárek

O dalších vánočních svátcích, roku 1959, Bedřich všem jako dárek nadělil budoucí svatbu. „Už jsem cítil, že doba pokročila, už jsem chtěl založit rodinu. Plán byl, že se vezmeme 22. října, protože Marie má 23. narozeniny,“ vypráví. „Já si to pamatuju poměrně živě. Byla jsem z toho dost rozpačitá. Pozvali jsme oboje rodiče, udělali jsme slavnostní odpoledne a při té příležitost Béďa požádal o moji ruku.“

V kuchyni se peklo 14 dní dopředu. Na svatební menu měli několik kuchařek. „Nakonec se zapomnělo na jeden chod, protože kuchařky se nám opily,“ vypráví Marie. „Ani neumyly nádobí, které jsme měli půjčené z hospody a museli jsme ho druhý den do deseti hodin ráno vrátit. Takže hned jsme měli další společnou činnost,“ dodává Bedřich.

Společných zájmů měli od začátku hodně, ať to byl tanec, kultura, sport nebo zpěv. Společně zpívali téměř 50 let v chrámovém sboru, který jim vystoupil i na svatbě. „Byli jsme docela známá rodina a tenkrát naše svatba byla poměrně velká událost. Tleskali nám, když jsme vycházeli,“ vzpomíná Bedřich.

Těžká nemoc ovdovělé dcery

Ač žili naplno a Pán Bůh jim nadělil dobré zdraví, některé věci nelze ovlivnit. Na svět přivedli dvě holčičky – první Lenku, o rok později Marii. Moře slz proplakali, když přišel 9. říjen 1997. „Marie ovdověla. My jsme akorát byli krátce v důchodu, tak jsme se mohli o její holky postarat. Měla tři dcery, ze začátku jsem jim dělal maminku,“ vypráví Bedřich.

Marie utěšovala a starala se o svou dceru, která stresem začala mít zažívací potíže. „Našli jí rakovinu tlustého střeva, nádor velikosti slepičího vejce. Odoperovali ji, přežila, ale byla na tom špatně. Doktor řekl, že musí mít trvalou péči. Bylo to opravdu těžký. Když mě děti prosily, ať jim zachráním maminku, když už nemají tatínka, to bylo strašný. Dodnes se mi hrnou slzy do očí.“

„Je obtížné dostat se z toho psychicky. Podržely nás děti, že jsme se o ně museli starat. V životě jsou dobré věci i špatnější. Zaplaťpánbůh my dva jsme zatím ještě pořád schopni se o sebe postarat,“ dodává Bedřich. V těžkých chvílích si tak byli velkou oporou.

S písní na rtech i po 65 letech manželství

Marie a Bedřich jsou příkladem toho, že ani po 65 letech manželství láska neslábne. Jen se trochu proměnila. „Už to není tak láska fyzická jako spíš duševní. Teď už stačí pohlazení, pěkný pohled, slušné zacházení a to to vynahradí,“ vyjmenovává Bedřich a pokračuje: „Když se vyskytne problém a vy víte, že se tomu druhému můžete svěřit, že vás obejme, to je silný. Když můžete hladit jeden druhého, to jsou nejkrásnější chvilky.“

Bedřichovo přání je, aby jim zdraví ještě nějakou dobu vydrželo v takovém stavu, v jakém je. „Sice mám po operacích problém s kolenem, ale jinak jsme samostatní.“ I Marie má touhy. „Moc bych chtěla vidět moře, ale to už je asi nad moje síly. Děti by mi vyhověly, ale bojí se, že bych tu cestu nemusela zvládnout. Zeť má takovou smutnou zkušenost. Maminka se mu už nevrátila z Turecka. Tak si pak říkám, že jsem ráda, že jsme dva, máme kde bydlet, máme zázemí. Jsme spokojení a šťastní.“

Nemiluješ někoho kvůli jeho vzhledu, jeho oblečení nebo jeho parádnímu autu, ale protože zpívá píseň, kterou můžeš slyšet jen ty.
Oscar Wilde

„Miluju ji, dělá mě to klidnějším,“ vyznává se Bedřich a Marie přitakává. „Jsem ráda, že jsme život prožili ve vzájemné lásce a úctě jeden k druhému.“

Stále je jim do zpěvu. Mají i společnou písničku. V pořadu Zlatá láska kousek zazpívali a vy si ji můžete poslechnout. Zjistíte také, zda si psali milostné dopisy, co Marii štvalo, kdo je u nich hlava rodiny nebo jak uspěli v manželském testu.