Manželé Hendrychovi: Prstýnky nám ukázaly, že jsme si souzeni, vzpomínají Krystýna a Karel

Krystýna a Karel Hendrychovi žijí ve východních Čechách na Přeloučsku. Karlovi bylo dvacet, když se na vojně skamarádil s Petrem z Pardubicka, kterému neřekne jinak než ‚brácha‘. Petr se měl ženit a Karla poprosil, aby mu šel za svědka. A na svatbě se Karel potkal s Krystýnou, která byla o čtyři roky mladší.

„Kuriózní je, že dřív jsem se poznal s tchánem, protože mě brácha požádal, abych přivezl nějaké lidi. A jedním z nich byl můj budoucí tchán, s kterým jsme si moc hezky povídali a který měl zvláštní přízvuk.“ Později zjistil, že Krystýna pochází z Polska.

8 fotografií

„Netušila jsem, že Karel bude moje životní láska. Já holka z vesnice, on kluk z města. Přesto jsme se domluvili, že se uvidíme. A po svatbě opravdu přijel kluk z Pardubic na návštěvu na motorce.“

A tak spolu začali randit. „Do půl roku jsme si koupili auto, starou tisícovku, Kája motorku prodal. Už za svobodna jsem tomu vztahu věřila, že to vyjde. On byl pozornej, hodnej, vstřícnej. Bylo to něco jiného, než ostatní kluci ze zábavy, který si dali pár piv a už je holka nezajímala. Ale to, že se na té Petrově svatbě Karel vsadil o flašku rumu, že si mě do roka vezme, jsem se dozvěděla až po naší svatbě.“

Karel sázku s Petrem nakonec prohrál – o jeden jediný měsíc. Ale to nikomu nevadilo. „Zakoukal jsem se do ní hned a toužil jsem s ní žít. Bylo to jak droga a něco uvnitř mi říkalo, že je to prostě ona. Byla milá, skromná, pracovitá, a co všechno musela prožít, když se přistěhovali z Polska! Bylo jí třináct, muselo to být pro ni složitý,“ soucítí zpětně Karel.

Osudové znamení prstýnku

Rodiče Krystýny měli Karla rádi, Karlova matka měla jiné představy. „Můj táta ji vnímal jako hezkou, hodnou, ale moje máma pořád měla řeči, ať se podívám, kde bydlí, že nemá ani školu, ani výuční obor. No neměla, protože se sem přestěhovali a ona od patnácti už pracovala.“

Za Krystýnou si stál a osud jim dal i po sňatku znamení. „Asi měsíc po svatbě jsme jeli k rodičům na návštěvu. Jako svatební dar jsme dostali takovou velkou vázu, tak jsem do ní chtěla natrhat doutníky (orobinec – pozn. red.). Přijeli jsme k našim a já neměla prstýnek!“

„Krystýnka byla zoufalá, plakala. Tvrdila, že to nevěští nic dobrýho, když se ztratí prstýnek, že to nám manželství nevydrží,“ vypráví Karel. Tak se vrátili na místo a prohledávali kousek po kousku, ale nic nenašli. Vrátili se tam druhý den, ale pořád nic. „Pak jsem řekla, ať vezme ten jeho prstýnek a dá ho do trávy, abychom viděli, jak to vlastně vypadá. A jak se shýbáme, vidíme, že ten můj prstýnek je najednou mezi námi. Rozbrečeli jsme se, že jsme si fakt souzení.“ Jako kdyby ten Karlův prsten k sobě přitáhl ten Krystýnin…

Snubní prstýnky jim daly znamení|foto:Martin Čuřík

Z garsonky až do domu

Na podzim roku 1973 Karlovi a Krystýně začal nový život. Museli se o sebe začít starat sami. „Manžel dělal v ČSAD a jako svatební dar jsme od nich dostali garsonku. To byla pohádka. Nevěděli jsme, kde budeme bydlet. Brečela jsem jak želva, to bylo štěstí,“ líčí Krystýna. „Nejprve jsme sehnali koberec a televizi a udělali jsme si z toho takový naše doupě. Na spaní jsme chodili k tchyni a tchánovi. Pak jsme koupili nábytek.“

Po roce se jim narodila dcera Šárka. Garsonka jim začala být malá, ale vyměnit ji za větší byt se jim podařilo, až když byla na cestě druhá dcera. A byt časem vyměnili za vlastnoručně postavený dům v Luži, kde byli šťastní.

Láska po 50 letech

Dnes žijí v menším útulném domku na Přeloučsku, užívají si krásné společné chvíle a přejí si, aby spolu ještě dlouho vydrželi. „Chodíme na pivko, jezdíme na výlety, děti nám říkají, že jsme nerozlučná dvojka,“ popisuje Krystýna. „A furt je to krásný. Mně se pořád moc líbí, pořád je pro mě přitažlivá,“ vyznává se Karel.

„On je romantik. Jede na nákup a jednou týdně mi koupí kytičku, teda spíš puget. Jen tak. Máme nádhernou lásku. Pořád se objímáme, přitulíme, jako za mlada. Kolikrát jsme si taky neuměli představit, jak žili naši rodiče v tomhle věku. A pro nás se nezměnilo v podstatě nic. Máme už bezstarostný život, hodné děti i vnoučata.“ A Karel to potvrzuje: „Máme báječnej život. Poděkoval bych Krystýnce za všechno. Možná jí dlužím říkat ji častěji, že ji miluju.“

Proč na přípravu svatby zůstali sami? Kdy měli jeden o druhého strach? Jak uspěli v manželském testu? Poslechněte si rozhovor se zlatým párem v pořadu Zlatá láska.