Manželé Vodstrčilovi: Poznali jsme se 20 let před svatbou, Jiří mě vozil v kočárku, směje se Marta

Jiřímu je 82 let, Martě 79. Jiřího rodiče měli v Mostku u Chocně hospodu a bývalo zvykem tam každou neděli zajít na orosené pivo. Z nedalekého Brandýsa nad Orlicí tam chodili také rodiče Marty a malou Martičku brávali v kočárku s sebou. Tehdy jí bylo půl roku. „Jeho rodiče v té době zase měli čtyřletého chlapečka, a aby se zabavil, dávali mu mě vozit v kočárku,“ vypráví Marta.

Rodiče se pak seznámili a vídali se. Ale už za dva roky rodiny zažily první velkou bolest. „Bylo mi šest, když mi tatínek zemřel. Prožíval jsem to strašně. Hlavně pak ve starším věku,“ vzpomíná Jiří. „Můj táta mu ho aspoň trochu nahradil,“ dodává Marta a Jiří vděčně přikyvuje.

Svatba kvůli bytu

Marta si však na Jiřího jako na budoucího manžela nemyslela. „Nejdřív jsem ho chtěla jako kamaráda. Pak šel na vojnu, ale předtím se ptal mých rodičů, jestli mi může psát. Já nechtěla, dostala jsem od něj nakonec tři dopisy, odpověděla jsem jednou. Ale když přijel na první opušťák, tak už to bylo. Mně bylo 16, jemu 19.“

Marta na něj čekala dva roky, zatím si dodělávala školu. „Když se vrátil, přihlásil se do družstevní výstavby, aby měl nárok na byt. Ale tam mu řekli, že když se neožení, tak ho vyškrtnou. Tak jsme se vzali vlastně kvůli bytu.“

Dva roky bydleli u Jiřího maminky v Chocni. Mezitím svépomocí stavěli byt ve Vysokém Mýtě. Když vstupovali do vysněného bytu, slzy se jim hnaly do očí. Strávili v něm celkem 57 let a vychovali tu dvě děti.

„My dětma žijeme. Péťa byl plánovaný, ale hned to nešlo. Pak jsme chtěli Aličku, ta se zadařila hned. Ale zase porod byl těžší. Měla kolem sebe omotanou pupeční šňůru, tenkrát nebyly ultrazvuky a je zázrak, že nezemřela nebo že není postižená,“ děkuje Marta za zdravé děti. Pochvaluje se Jiřího i jako tátu. „Já byl typ, kterej se nerozčiloval.“

8 fotografií

Stěhování po 57 letech

S přibývajícími léty přišly zdravotní problémy. „O manželku jsem se bál nejvíc teď nedávno, když ji odvezli do nemocnice, měla kolem sebe samý hadičky. Myslel jsem, že se sesypu,“ přiznává Jiří. „Nevěděli, co mi je. Nemohla jsem ani dýchat, měla jsem vodu v plicích až nahoru, skončila jsem na jipce. Už se mi zdálo i o hřbitově a o mé smrti. Prý už jsem byla jednou nohou na druhém břehu... Pak našli kámen ve žlučníku, který zřejmě všechno blokoval.“

Také Jiří prožil velké problémy se žlučníkem. „Jirkovi dokonce praskl, všechno se mu tam vylilo. 11 dní ležel na jipce a moc naděje mu nedávali,“ chvěje se Marta ještě dnes při pomyšlení, jak to mohlo dopadnout. „Víme, že jednou ta chvíle přijde a bojíte se jak o sebe, že tu zůstanete sám, tak i o toho druhého.“

Děti se o ně také bály, proto jim koupily starší byt v České Třebové, aby je měly blíž. Byt jim kompletně opravily a zařídily. Stěhovat se však z místa, kde manželé prožili celý společný život, je náročné.

„Děda to zvládal dobře, já si párkrát poplakala. Ale kvůli zdraví to jinak nešlo. To víte, před tím všude známí, každej den k nám zavítala sousedka a ptala se, co budeme vařit. Tak aspoň dnes volá. Zvykala jsem si, a tím, že jsme na to dva, to šlo líp.“ „Mně se tu líbí, hezká příroda, útulnej byt. Já jsem byl zvyklej cestovat, chlapi to nějak nesou líp.“

Láska dnes: pusa každý den

Dnes jsou v důchodu a velmi si to pochvalují. „Víte co, my se teď máme nejlíp. Máme kde bydlet, co si koupit. Dřív jsme pořád šetřili.“ Každý den společně posnídají. Jiří většinou vstává dřív, dojde nakoupit a připraví snídani. „Snídáme klidně hodinu a povídáme si. Hodně vzpomínáme, třeba na rodiče nebo povídáme o dětech, o vnukovi,“ říká Marta. „S věkem jsme víc dojímací,“ potvrzuje Jiří.

Lásku si projevují denně. „Každej den si dáváme pusu, i když Jirka jde jen na ten nákup. Celej život. Bez toho to nejde.“ Být spolu je pro oba to hlavní. „Důležitá je tolerance,“ říká Jiří. „Ano, hlavně za mlada bych ho někdy… ale on mě asi taky,“ směje se Marta. „Tak motýlci v břiše už trochu odletěli, ale zasmějeme se spolu. Já mu děkuju za všechno, že nás má rád, má rád děti. Neumím si představit, že tu jeden z nás nebude…,“ vyznává se Marta a Jiří také děkuje: „Dobře nám vychovala děti, byla šetrná, nerozhazovala, starala se o nás a hlavně jsme se měli oba rádi a byli a jsme si oporou.“

Jakou neřest Marta Jiřímu trpěla? Jak prožívali, když se jim dcera vdala do Sarajeva? Jak dopadl jejich manželský test? Poslechněte si rozhovor s dalším, už diamantovým, manželským párem v pořadu Zlatá láska.