Mark Ravenhill: Bazén (bez vody)

8 fotografií

Původně nostalgické setkání po letech je hned v zárodku narušeno nečekanou nehodou hostitelky, která se na několik týdnů octne v kómatu. V nemocničním pokoji zraněné slavné ženy započne bývalá výtvarná skupina znovu tvořit, neboť „téma“ díla leží v dokonale autentickém stavu přímo před nimi.

Ravenhillův sarkastický způsob pohledu na svět umělců a jejich postojů, odkrývá v Bazénu (bez vody) nejen témata morálky a umění, člověka ve vztahu k vlastnímu talentu a skryté touze po úspěchu a ocenění, ale také hodnoty přátelství.

Divadelní hra Bazén (bez vody) vznikla v roce 2006. Autorova inspirace vyšla z obrázků fotografky Nan Goldinové, která – stejně jako ústřední postava Ravenhillovy hry – skočila nešťastnou náhodou do vypuštěného bazénu, a poté vlastní zranění fotografovala a ze snímků uspořádala výstavu. Text hry je koncipován jakožto souvislý, postavami ani výstupy, nekonkretizovaný monolog, který autor přenechává inscenátorům k volnému zpracování. Při londýnské premiéře ve Frantic Assembly, stejně tak jako při premiéře české v pražském Divadle Letí (v lednu 2009), figurovaly čtyři postavy.

Mark Ravenhill na tiskové konferenci v Divadle Komedie|foto: Martin Luhan

Rozhlasová úprava brněnské inscenace, rozvíjí výraznou audiální stránku Ravenhillova textu do konkrétní zvukové a dramaturgicko-režijní koncepce, v níž je drama definováno pěti typizovanými charaktery. Jména postav jsou záměrně odosobněná, pro herecké ztvárnění byl důležitý popis jednotlivých povah. Vystupuje zde Hvězda – umělkyně co má vše, totiž talent a bazén, dále introvertní, bojácná Feťačka, která se zadrhává, a věčně žárlící Kamarádka se sklony k exhibicionismu. Mužské postavy jsou charakterovými protipóly, neboť je představuje přehnaně pozitivně naladěný Gay, jenž obdivuje Hvězdu a miluje všechny lidi, a bývalý Přítel Hvězdy – chladný intelektuál, snob s negativními projevy. Hudba byla komponována tak, aby navozovala atmosféru sociálního prostředí, ve kterém se hra odehrává. Činí tak nikoli popisně, ale skrze emoční prožitky. Výrazným prvkem inscenace je zvuk, který vydávají mechanické fotoaparáty. Jeho funkce je i metaforická, neboť jakoby odměřuje čas. Kromě toho je využíván jako zvukový předěl mezi scénami a pomáhá stupňovat dramatické napětí v situacích.

Mark Ravenhill a první držitel Ceny Marka Ravenhilla Dušan D. Pařízek|foto: Martin Luhan

Mark Ravenhill (1966) se etabloval mezi světovou dramatickou špičku v roce 1996 šokujícím dramatem Shopping and Fucking (Nakupování a šoustání). Mezi desítkami her vznikly další kontroverzní tituly, z nichž byly na českých jevištích uvedeny Faust Is Dead (Faust je mrtvý), Some Explicit Polaroids (Polaroidy), Product (Produkt), Sleeping Around (název nebyl přeložen, pozn.), Mother Clap's Molly House (Domeček pro buzničky) a Pool (No Water) (Bazén (bez vody)). Ravenhill patří k předním představitelům tzv. „in-yer-face“ dramatiky, která dominovala divadelní scéně zejména v devadesátých letech 20. století a záměrně provokovala konzervativní britskou společnost výpovědí o jejím stavu prostřednictvím extrémně znázorňované brutality a vulgarity. Přestože byl Ravenhill diagnostikován jako HIV pozitivní, v dramatické tvorbě pokračuje nadále a svůj zájem rozšířil také o žurnalistiku – publikuje v deníku The Guardian.