Mezi Chotýčany a Ševětínem můžete v lesích objevit zbytky uhlířských milířů
Když se v jihočeském Ševětíně zeptáte, kudy se dostanete ke kamenolomu a od něj dál do Velechvínského lesa, snadno vás každý nasměruje. V lese narazíte na místa, kterým se říká U valacha, U Žižkova dubu, U Žáru, V Rezidencích nebo Dražka. A tam všude najdete pozůstatky po staleté práci uhlířů, milíře a uhlířské placy.
„Práce uhlířů byla náročná a špatně placená,“ přibližuje zapomenuté řemeslo publicista Jan Ciglbauer a dodává: „Uhlíř byl placen podle kvality a množství vypáleného uhlí. Ve 30. letech 20. století dostával za metr krychlový uhlí asi 15 korun.“ Milíř o průměru deset metrů pojal asi 120 metrů krychlových dřeva, přičemž výnosnost uhlí byla asi třetinová.
Pozůstatky uhlířské práce představují dochované placy, tedy upravený terén ve tvaru kruhu, u kterého je často vidět kruhový obvod z drážky nebo naopak malého valu. V milíři se nachází spodní nekvalitní vrstva uhlí, často přehozená zeminou z pláště. Milíř proto může vypadat jako mohyla.
A jak takový milíř najít třeba i ve vašem okolí? Podle Jana Ciglbauera může být dobrým vodítkem jméno lokality. Dodnes se v krajině a na starých mapách dochovaly pomístní názvy Spálený, Spálená, Vypálený, Černý plac, Brant, Prant, V prantech. To vše jsou památky na uhlíře, na místa, kde v době novověku pálili své milíře.
„Dřevěné uhlí z jedle či borovice se uplatnilo při vaření piva, olše, buk, topol a lípa při sušení sladu, krušina, lípa a olše při výrobě střelného prachu, brslen a vrba při kreslení, pro kováře, hamry a vysoké pece bylo nejkvalitnější uhlí z dubu a buku. V milíři se vždy vypalovalo dřevo jen jednoho druhu, protože dřevo různých stromů se vypalovalo různou rychlostí a smíchání by jen komplikovalo uhlířovu práci,“ vyjmenoval Jan Ciglbauer.
Naposledy v Čechách milíře zažehly během poslední válečné zimy na přelomu let 1944 a 1945, kdy byli staří uhlíři nuceni pálit uhlí pro německé válečné hospodářství.
Ve Velechvínském polesí se nachází šest milířů u Žižkova dubu, dva nad Žárem, dva v pomístním názvu U esmana, jeden u sv. Huberta, u mazelovské cesty, za hájovnou Bezpalec, v poli u E55 nedaleko Chotýčan, v poli mezi Kolným a Červeným Újezdcem. Naposledy bylo nalezeno milířiště ve Velechvínském polesí na břehu Dubenského potoka východně od sv. Josefa. Podél potoka zde byly čtyři milíře v linii vedle sebe. Největší má průměr placu 16 metrů a zařezává se do mírného svahu. Lze od něj vidět odvodňovací strouhu k potoku.
Nedaleko milířů jsou základy stavby o rozměrech 15 krát 15 metrů. Není jasné, o jaký objekt se jedná, ale mohlo jít například o sklad uhlí. Stavba může také souviset s výstavbou nedaleké lesní drážky, nebo fungováním okolních kamenolomů.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Prezident KHNP: Termíny dodržíme, i když už má tendr zpoždění. Dokážeme být levnější než ostatní
-
‚Obdivuhodný příklad.‘ Český veterán RAF Jiří Kafka oslavil sté narozeniny, gratulaci dostal i od krále
-
V Praze-západ vykolejil vlak bez průvodčího. Rychlostí až 100 kilometrů v hodině prý projel několik přejezdů
-
Viceprezident EDF: Máme nejlepší nabídku na nové jaderné bloky, protože je evropská