Michal Dvořák - hudební skladatel a producent

23. duben 2012
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Michal Dvořák v Tandemu

Pondělní Tandem navštívil muzikant a hudební skladatel Michal Dvořák, který vám například prozradil, jak vzpomíná na své působení v kapele Lucie, jak vzpomíná na skupinu P.B.CH. a Pant. Nebo jste se dozvěděli, že je i fandou moderních technologií v oblasti zvuku.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Právě teď v tuto chvíli a na této stanici patří následujících skoro 60 minut Tandemu. Takže ze studia vás opět zdraví Jan Rosák. Můj dnešní host nese jméno, které je na jednu stranu typicky české a není ničím zase až tak výjimečné, nicméně ve světě hudby už je to pojem. Já myslím, že muž, který sedí naproti mně, právě na poli hudebním nezůstává svému jménu nic dlužen. Hostem Tandemu je hudební skladatel, klávesista, textař, autor filmové a scénické hudby Michal Dvořák. Já vás vítám, Michale, dobrý den.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Dobrý den.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jestli se nepletu, tak vy jste hudební vlohy projevoval už jako dítě. Ale jestli byla i pak vaše cesta za muzikou opravdu přímočará, tak to si řekneme až po úvodní melodii.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak to byla melodie, na které se velice aktivně také účastnil můj dnešní host Michal Dvořák. Možná, že někdo čekal, jestli bude písnička nebo melodie s Michalem Dvořákem, že to bude zrovna skupina Lucie. Ale to není aktuální záležitost, ve které se Michal účastní. Tohle to je projekt zvaný Vivaldiano. A k tomu se samozřejmě za chviličku dostanem, ale já myslím, že i na Lucii přijde určitě řeč. Nicméně my vždycky začínáme od dětství, Michale, takže začneme i s vámi. Vy jste narozený v Praze.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
V Praze U Apolináře.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
U Apolináře. No, ale kdepak jste bydlel potom s rodiči?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Já jsem bydlel jako malej kluk na Starým Městě v Široký ulici, což teda musím říct, že mi vydrželo, ta atmosféra toho Starýho Města až do puberty, protože já jsem četl Rychlý šípy, Stínadla se bouří a podobný a v těch všech jako místech vlastně jsem se malej kluk i potom jako puberťák vlastně pohyboval.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Kolem Týna a tam.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Přesně tak, Dušní ulice, Řásnovka a kostel sv. Jakuba a tak dále. Takže, to tajemno, jak jste se právě zeptal, vzpomněl jsem si na dětství, tak mně hned naskočil Ježek v kleci a Stínadla se bouří a v těchhle místech. Takže tam to bylo velmi příjemný. My jsme měli dokonce velkej byt, dokonce tak velkej, že jsme tam bydlely dvě rodiny, ještě mámina ségra se svojí rodinou. Takže to bylo takový jako příjemný a hodně společenský.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A byli ti kluci z Rychlých šípů taky vaši hrdinové vašeho dětství?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Určitě. Ale tak samozřejmě až pozdějc, až když jsem začal číst a začal jsem ty knížky Foglarovky, který ještě ke všemu měly takovej ten punc toho zakázanýho ovoce, tak to mi imponovalo. Já jsem dokonce, když se stavěl, teď jsem si vzpomněl, když se renovoval klášter Sv. Anežky, tak tam bylo vlastně obrovský staveniště a my jsme jako kluci vždycky někudy prolezli a vlastně v těch prostorách toho staveniště, kde se vlastně mísila ta barokní, ne to nebyla barokní, to byla dokonce gotická architektura s těma moderníma stavbama, tak to bylo úžasný místo. To se mi líbilo hodně, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No a když jsem říkal, že jste hudební vlohy projevoval už jako dítě, tak kdo s tím přišel, že vás dají na muziku?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
No, já jsem projevoval hudební vlohy docela velký násilím, pod taktovkou, teda spíš pod vařečkou babiččiny ruky, protože mě babička k tomu vedla a samozřejmě to tak u dětí bejvá, já jsem byl velice temperamentní dítě, tak po pár prvních hodinách mě to přestalo bavit a chtěl jsem jít hrát ven hokej a ne sedět u piana a cvičit. Takže, díky babičce jsem začal hrát na piano někdy v první třídě, dokonce to bylo v Alžíru, protože já jsem jako malý dítě trávil 3 roky v Alžíru právě s babičkou a s dědou. Bylo to kvůli tomu, že moje máma mě měla velmi brzo, tak aby dokončila studia a trochu si ode mě odpočinula, tak jsem byl deportován, ne deportován.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je silný slovo.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Deportován je silný slovo. Já jsem byl v Alžíru a to bylo hlavně kvůli tomu, že jsem byl u moře a bylo to tam skvělý.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Děda byl diplomat, že jo.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Děda byl diplomat. Takže, tam jsem vlastně byl pod přímým dozorem babičky 24 hodin denně, a tudíž jsem tomu těžko mohl nějak uniknout. Takže, na piano jsem začal hrát tam a dneska říkám zaplaťpánbůh.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, Alžír, tam se ovšem jako kluk dostane opravdu málokdo i dneska.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Dneska bych to nikomu moc nedoporučoval, aspoň co tak sleduju, co se tam děje.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A tehdy to bylo?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Tam to bylo daleko volnější. To bylo vlastně v pětašedesátým, což se, myslím, Alžír osamostatnil. To byla bejvalá francouzská kolonie. A tím, že to je vedle Maroka, že to je vlastně na břehu Středozemního moře, což jako byla vždycky velice kulturní oblast, tam dokonce byly římský vykopávky a tak dále, takže ten Alžír ještě v tý době, co to opustili Francouzi, tak tam byla taková celkem infrastruktura a tak dále. V současnosti tam řádějí bohužel arabský fundamentalisti a tam bohužel ten korán je v této podobě v Alžíru velmi zlej teda.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už byste tam svýho vnuka asi nevzal případně, že jo.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
No, já bych se tam ani neodvážil, abych pravdu řekl.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Říkal jsem, že se dostaneme s Michalem Dvořákem taky samozřejmě na jeho působení ve skupině Lucie. To už je nějakou dobu historie. Ale vzpomínáte rád na Lucii?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Tak já to vždycky opakuju, zopakuju to velmi rád i dneska, že Lucie mně splnila veškerý pubertální sny o muzice. Já, když jsem zakládal svojí první kapelu, to ještě teda nebyla Lucie, nicméně to jsem ještě nikomu neříkal, já jsem zakládal první svojí skupinu s Martinem Mařanem, což je současnej ředitel Intergramu, s Milošem Kabilem, což je famózní nebo byl, on bohužel už zemřel, famózní kameraman, například Indiánský léto natočil a spolupracoval hodně právě s mladejma českejma režisérama, s akademickým malířem Enrico Štolfou, ten hrál na bubny tam a já. Takže my jsme i díky trpělivosti mojí babičky mohli na nábřeží, jak se to jmenovalo, Nábřeží Ludvíka Svobody, myslím. Ne, Klementa Gottwalda se to tenkrát jmenovalo. Tak tam v pátým patře v bytě jsme byli tolerováni a babička nás hájila i oproti sousedům, který samozřejmě vyskakovali, že tam prostě děláme rambajs. Tak tam jsme zakládali tu skupinu. A vlastně já jsem měl to štěstí, že hned potom jsem vlastně potkal kluky Roberta Kodyma a Davida Kollera v různých paralelních skupinách, protože tenkrát všichni hráli ve všech skupinách, jak to tak bejvá na začátku vždycky. No a potom hned vznikla Lucie, takže to bylo velmi rychlý a velmi intenzivní. Ale my jsme si od začátku, co jsme založili Lucii, jsme šli vlastně furt nahoru a až do toho neslavného konce. Nebo jak se říká, konec ještě není Lucie, protože Lucie prej spí, říkal Robert zatím. Něco se rýsuje, možná na příští rok. Ale nicméně než ta ponorka vopravdu zvítězila nad pravdou a láskou, tak ta skupina šla furt nahoru. A my jsme se akorát diskvalifikovali tím, že jsme zpívali pouze česky od toho, abysme mohli jet někam do zahraničí, což samozřejmě ještě neznamená, že by se nám tam dařilo. Ale nicméně tady jsme vyčerpali úplně všechno, co šlo, vyprodali jsme veškerý sportovní haly, stadiony a tak dále, zahráli jsme si s Rolling Stones na Strahově. Takže já myslím, že když kluk v 15 letech zakládá kapelu, tak asi není meta, která mně by se nesplnila. Takže já na Lucii vzpomínám jenom v tom nejlepším.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Víte, já si vždycky říkám, čím to je, že některé kapely vydrží a vydržely taková léta, jako třeba Rolling Stones nebo Olympic. Olympic bude slavit 50. To je neuvěřitelný, 50 let.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
To je neskutečný.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Vy, který jste už v několika kapelách hrál, tak víte, co to je asi. Čím myslíte, že to je? Je to nějakou tou, jak se říká velice hezky, chemií těch různých prostě vlivů a charakterů?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Já myslím, že je to tím nastavením v tý skupině. Tak je to, to je spíš otázka možná pro nějakýho psychologa nebo možná v našem případě psychiatra, ale je to tím, že ta kapela si myslím, že byla úspěšná z toho důvodu, že to byli čtyři absolutně odlišný lidi a každej ještě ke všemu, řekl bych, úplně z jiný oblasti rock-popový hudby. David byl takovej spíš underground, Robert takovej ten spíš rockpopovej nápřah, já mám blízko ke klasice a takový jako spíš artrockový cejtění, tak se to dneška cejtím a považuju i svoje pubertální jakoby hudební dětství za spíš artrockový. P.B.CH. Je takovej, spíš jako duchovní hudba a tenhle ten směr. A ještě ke všemu si myslím, že každej z těch členů, dneska to prokazujou i nadále, je schopen fungovat sám za sebe. David má Koller band, že jo, jezdí, Robert pokračuje s Wanastovejma Vjecma, byť už bez P.B.CH. Já dělám filmovou muziku, spolupracuju se zahraničníma interpretama, dělal jsem dokonce s Hansem Zimmerem jeden celosvětovej projekt pro Amnesty International. Takže možná i to vedlo k tomu, že ta kapela ve finále se rozpadla. Asi kdyby jsme nebyli schopný fungovat sami za sebe, tak nás možná ekonomická situace donutí k tomu se znova spojit a fungovat dál.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak už víme, že Michal Dvořák, můj dnešní host, začínal s muzikou velice exoticky, v Alžíru u piana. Pak založil skupinu. Pant se jmenovala?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Pant. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pant. Čili to nebylo Pent, ale Pant. 

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Pant, no, klasickej pant u dveří.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvuk byl ovšem jiný teda.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
No, ze začátku to bylo velmi podobný, myslím, no, akorát hlasitější.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pak jsme si popovídali o Lucii. Teď přichází třeba na řadu současná záležitost, která tady leží přede mnou, projekt Vivaldiano. Není to ovšem jaksi jediná a není to první.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Je to takzvaná Dvojka, ale my tomu říkáme radši 2012.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Jo, takhle, aha. Čili, to je druhý cédéčko vašeho projektu s Jardou Svěceným. Jak jste se vůbec k tomuhle tomu dostali a čí to byl nápad?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
No, vychází to z toho, že v roce 2003, když jsem se rozešel s Lucií, jsem měl ze dne na den volnej diář. Já nevím, na jak dlouho plánujete vy, ale my jsme už v tý době plánovali tak na 2 roky.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
No, to ne. 

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Ty turné, protože to turné obsahuje nebo obsahuje, je k tomu potřeba tak 100 lidí, jsme zjistili ve finále, protože my jsme už jezdili ty velký stadiony a teď se staví pódium a tak dále. Takže, plány byly tak jako na rok, na dva dopředu. No a mně se stalo ze dne na den, že najednou ten diář byl volnej, prázdnej, což jako z jedný strany je velice jako deprimující a z druhý strany najednou, když to dobře uchopíte, tak zjistíte, že to je úplně skvělý, že vlastně si můžete dělat úplně, co chcete. Finančně jsem byl celkem zajištěnej, že jo, tak já jsem si říkal, tak já si začnu plnit svoje hudební sny. No a jeden z nich byl, že jsem si říkal, zkusím udělat hudbu k filmu bez filmu, protože další věc je, že já jsem v tý době měl už asi 8 celovečerních filmů za sebou. A to je hudební disciplína, jak já říkám, která mě baví úplně nejvíc, protože hudba, kontraakce s tím obrazem, diskuse s režisérem, s dramaturgama, s hercema, protože já jsem třeba na film Amerika dělal i zvukaře na place, takže jsem zažil celou tu genezi toho filmu. Vo to líp se vám potom dělá ta muzika.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Zvukaře přímo? Snímal jste zvuk?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Přímo na place, no, sníma jsem zvuk. Protože já jsem zároveň takovej milovník novejch technologií a Láďa Michálek chtěl mít první českej digitální zvuk na tom filmu, což teda bylo velmi složitý, protože ty veškerý periférie a dokončovačky u toho filmu jsou složitý a ty technologie vlastně na sebe tenkrát ještě nenavazovaly, nebylo jako to jako synchronizovaný a tak dále. Venku to samozřejmě už fungovalo, takže my jsme měli nějaký jako indicie a nakonec jsme to dali dohromady. Takže, to jsem chtěl jenom osvětlit, že prostě film je velká moje láska. A v tý době, už v tom roce 2003 přece jenom ten film, točilo se už tenkrát 14 filmů ročně, myslím, tady a byla to taková trošku velkovýrobna a ta kvalita šla trošku, myslím, řekl bych, do kopru. Tím pádem i těch peněz na každej ten film bylo míň, protože Fond kinematografie rozděluje jenom jedny peníze. No a ta hudba tím, že je na konci, tak vždycky na ní není ani čas ani peníze. Tak já jsem říkal, tak já si zkusím takovou hudbu k filmu bez filmu a udělal jsem vlastně takovej hudební experiment, úprava klasický muziky tak, aby to bylo poslouchatelný, protože mně hrozně iritovaly takový ty úpravy těch, jak bych to řekl slušně, no, holky si vezmou minisukně, pustějí si automatickýho bubeníka, k tomu hrajou ty základní melodie. Což jako může bejt, já to nijak jako neodsuzuju, jo, nicméně jsem si říkal, že ty klasici, protože jsem měl už tenkrát vztah vlastně k symfonickýmu orchestru a měl jsem nějaký zkušenosti s prací s nim, si zasloužejí tu úpravu trošku jinak. Tak jsem oslovil Radima Hladíka, jak jsem hovořil o tom artrocku, že jsem začínal v pubertě s tímhle tím stylem, tak Radim mě fascinoval vždycky a myslím si, že kdyby tenkrát tady nebyl bolševik, že by Radim byl dneska světovej kytarista, parexcellence. Von je teda pořád, jo, akorát že vo něm málokdo ví v zahraničí. A oslovil jsem Jaroslava Svěcenýho, protože s Jardou jsme dělali Lucie v opeře a věděl jsem, že je nakloněn k tomuhle propojování vlastně žánrů. A pak jsem oslovil spoustu dalších lidí a udělali jsme vlastně jenom jednu skladbu, vlastně dvě. A říkali jsme, tak dobrý, hudební experiment to splnilo, lidem se to líbí. A vodjel jsem na 2 roky s expedicí Pandurango na cestu kolem světa, kde jsme vlastně mapovali, jak se v rámci globalizace vyvíjí world music, jestli třeba lidi v Austrálii, mladý lidi, jestli vůbec vědí, co to je didgeridoo například, jestli ta lidová hudba se dá nějak udržovat nebo jestli už to třeba, třeba jako v Thajsku, tam vám hraje z každýho stánku americká, nejlépe rocková hudba, Led Zeppelin a tyhle ty, jo, což je příjemný, je to tak jako vo 30 let zpátky, když to tady bylo, ale připadá mi to úplně zhůvěřilý, jak prostě jeden národ svojí kulturu je schopen úplně zahodit a převzít slepě kulturu někoho jinýho. Z toho potom vznikají samozřejmě různý mutace, protože ty kapely se snažejí napodobovat ten angloamerickej styl rockový hudby a tím, že to nemají zažitý a nemají to třeba ani dobře naposlouchaný, tak vznikají zvláštní právě symbiózy těch žánrů. Takže tam to propojování žánrů vlastně probíhá přirozeným vývojem to, co se snažíme tady na Vivaldianu dělat trošku jinak. Je to takový hudební dobrodružství. Vivaldiano vlastně tím, že jsem to přerušil, tu práci na tom touhle tou expedicí, která trvala skoro 2 roky, ale díky Jardovi, kterej prostě mezitím to pustil nějakejm agentům v zahraničí, kterejm se to strašně líbilo, tak když jsem se vrátil, tak mě to donutil dokončit, protože to vlastně byla první skladba Čtvero ročních období nebo deska. No a díky úspěchu tohohle cédéčka jsme pokračovali potom dál.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Z cédéčka Vivaldiano 2012 zazněla skladba Die another day a možná, že si někdo z vás vzpomněl na Amadea. Michal Dvořák mi to tady trošku připomněl. Je to ta scéna, kdy už v podstatě Mozart jaksi neschopný zaznamenávat svoji hudbu, tak diktuje Salierimu a ten zcela okouzlený a nevěřícně, prostě fascinovaný ji zaznamenával.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Úžasná scéna.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je, to je úžasná scéna a úžasná hudba taky samozřejmě.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Jaroslav Svěcený říká, že je to nejlepší PR klasický hudby, co kdo kdy v životě vymyslel. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je hezký, ano. No, ale my si teď dáme taky klasiky, a to veliké klasiky, ovšem trošičku jiné kategorie kulturní, a to je humor. Vy už se usmíváte, protože se docela těšíte určitě na ty, které si zase poslechnete po letech, Voskovce a Wericha. Vy jste je vážně poslouchal jako kluk?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Vážně. Já jsem měl to štěstí, že jsme měli doma desky, klasický desky a poslouchali jsme na tom s bráchou ještě, když byl malinkej, Voskovce a Wericha. A vím, že, nevím, jak se jmenovala, ale vím, že v domě straší duch nebo něco takovýho, to u nás hrálo jeden čas vopravdu stokrát denně. Praskání nahání strachu člověku, v nočním chladu něco tu hlasitě klape. A to vždycky brácha, když byl malej, tak vždycky klepal na dveře.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
V domě straší duch.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
No, no. Takže, tohle to a spousta i jejich mluvenýho humoru, protože i v budoucnu jsem se k tomu vracel, protože si myslím, že ať to byl Horníček nebo Voskovec, Werich, voni vlastně spolu, že jo, fungovali potom, tak je to velice inteligentní humor a toho je tady poslední dobou velmi málo, musím říct.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ano, jako šafránu.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Přesně tak. Takže, musím říct, že i v dnešní době je to stále aktuální a stále vtipný, myslím. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
My si to můžem teď potvrdit. 

/ Ukázka /

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Michal Dvořák je neuvěřitelně aktivní muzikant, i když říká, že po skončení aktivní koncertní cesty s Lucií neměl v podstatě do čeho píchnout a tak trošičku to vypadalo, že nebude mít co dělat, tak dneska asi nevíte, kam skočit spíš, protože jak tak koukám do toho, co jste všechno udělal, co máte za sebou, tak samozřejmě Vivaldiano, to je záležitost, která vás určitě těší, ale nezaměstnává pořád. Ale myslím si, že třeba muzika k filmům, o které jste mluvil, že jí děláte hrozně rád. A co třeba muzika k divadlu? Vy jste dělal třeba muziku Sklepákům.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Dělal jsem Sklepákům muziku a dělal jsem ještě, to jsem teď zapomněl, jak se jmenovalo, jednou jsem spolupracoval úplně na začátku s Divadlem S.K. Neumanna, teď je to Divadlo Pod Palmovkou vlastně. Ale tam je to trošku jiná disciplína, tam přece jenom ta hudba u divadla se používá jenom daleko jemnějc, je to takový spíš dokreslení tý atmosféry, tam přece jenom ten prožitek je to, jak ty lidi, ty herci působí na ty lidi v tom hledišti, je to energetickej ping pong lidí. 

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ve filmu je to trošku jiný, že jo.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Ve filmu, tam se dá řádit daleko víc. Já myslím, že filmová hudba má tu skvělou vlastnost, že pakliže vám to režisér povolí a producent, tak můžete vopravdu ty přesahy žánrů, kombinovat symfonický orchestr s elektronickou hudbou, s bigbítovou kapelou, s bubnama. To je prostě, teď mi úplně naskočila husí kůže z toho, jak vo tom mluvím, to je opravdu zážitek. Já myslím, že není asi větší hudební /nesrozumitelné/, než je filmová muzika, protože je to vlastně neomezený, můžete kombinovat nástroje vod music přes prostě elektroniku a vlastně furt je to jakoby, pokud je to ku prospěchu toho příběhu, tak je to vlastně legitimní, povolený. Když to vydáte na desce, tak všichni říkají, no, to je teda už trošku moc a už se na vás dívají jinak. Ta hudba přece jenom v tom filmu je braná jako trošku jiná disciplína i těma kritikama.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Ale mluvil jste taky o tom, že pro divadlo se dělají takové ty kratší sekvence a menší plochy. Ale vy děláte ještě menší, třeba děláte znělky, spoustu znělek jste udělal. Jestli se nepletu, pro Karlovy Vary, pro Anděla a tak a to si myslím, že je docela těžká disciplína, protože musíte jaksi na hodně malém prostoru udělat dílo, které je svébytné vlastně.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Je to pravda, no. Většina si myslí, že to je legrace, že čím kratší hudba, tím je to jako jednodušší. Ona to není pravda. Právě dostat nějakej hudební motiv do takhle krátkýho úseku, aby byl zapamatovatelnej, aby fungoval i s tím obrazem a trošku měl ještě nějakou konsekvenci k tomu příběhu nebo k tomu, co ten režisér tím chce říct, tou znělkou, tak je to občas složitý. Ale zas na druhou stranu tím, že jsem dělal tolik znělek a dokonce reklam, tak člověk se na tom učí strašně moc, protože každej režisér chce trochu jinej hudební styl, chtějí jiný tempa, chtějí jiný žánry. Takže pro mě musím říct, že byť to není, jak bych to řekl, velké dílo, jako je filmová hudba nebo cédéčko nebo cokoliv jinýho, tak když mám čas, tak se k tomu rád vracím, protože to je zase nová zkušenost.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Už tady několikrát padl pojem Pandurango. Tedy padl, zazněl spíš. A teď bychom si měli možná o tom Pandurangu trošičku víc popovídat s Michalem Dvořákem. Už taky proto, že my si na Tandemu dost často říkáme s našimi hosty i takové ty chvilky, kdy jim nebylo úplně do zpěvu, pro muzikanta zvlášť, že jo, nebo do hraní. Ale tyhle ty krušné chvilky při cestě kolem světa, ty jsou jako na denním pořádku skoro, bych řekl. Nemám pravdu?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
No, to samozřejmě. Kdo cestuje, tak ví, že jakmile je to bílej Evropan, kterej je všude jinde než v Evropě poznat velmi rychle, tak je to velmi ne nebezpečný, ale ty lidi buď po něm chtějí peníze nebo mu chtějí pomoct, i když von nechce a tak dále. Takže, je to trošku to. A ve chvíli, kdy máte s sebou ještě techniku, kamery, mikrofony a tak dále, tak prostě vás nikdo nepřehlídne. Takže, my jsme byli vždycky středem pozornosti, kamkoliv jsme přijeli a ne vždycky to bylo úplně příjemný, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Řekněte, co bylo vlastně smyslem Panduranga a který země jste navštívili?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Tak my jsme vybrali vlastně z celý zeměkoule ty nejzajímavější, z hudebního hlediska pro nás aspoň. Takže my jsme jeli Asie, Indie, Čína, protože nejstarší vlastně hudební kultura na světě. Pak jsme jeli do Austrálie. Didgeridoo je nástroj doby kamenný, se říká, takže to je starší vlastně než Indie a Čína a moc se to tam bohužel nerozvinulo zas na druhou stranu. Nicméně tam se ta kultura vyvíjí úplně jinak a tím, že tam prostě importovali potom vlastně Angličani svoji kulturu a tak dále, takže nám to připadalo zajímavý. Takže jsme potom jeli ještě na Nový Zéland, kde zase je to, byť je to kousek od sebe, tak je to úplně jinak, že tam přijeli z Polynésie, že jo, tam to prolínání kultur probíhalo zase trošku jinak. Ale to bysme tady byli další 4 hodiny, takže jen tak v rychlosti. Pak jsme pokračovali, z Afriky jsme chtěli, aby to bylo zároveň severní Afrika, protože tam je úplně jiná kultura, tam jsou Arabové. Pak jsme chtěli echt takovou tu černou Afriku, takže jsme jeli do středu, do Senegalu. Jo, nahoře jsme byli v Maroku, to jsem neřekl. Evropu jsme záměrně vynechali, protože Evropa je zmapovaná mnoha a mnoha dokumenty a myslím si, že i člověk z Čech může cestovat po Evropě a poslouchat, jaká je tam muzika, když má o to zájem. Severní Ameriku jsme taky vynechali, protože myslím, že tu všichni znají. A kromě asi nějakých Laponců a indiánský kultury, která tam stejně dneska už v podstatě nefunguje, je tam jenom pro turisty a to nás zase jako nezajímá, takovýhle atrakce, tak jsme vlastně jeli do Jižní a Střední Ameriky a byli jsme v Bolívii, Brazílii a v Peru. Těch míst by se dalo navštívit ještě spoustu, třeba vynechali jsme Argentinu, kde vzniklo tango a tak dále, ale prostě čas a peníze nás donutili udělat těch lokací pouze tolik.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
A všude jste tedy muziku natáčeli a taky jste ji nějak jaksi studovali? To znamená s místními muzikanty třeba?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Ne, tak já jsem, že jsem muzikant, tak já jsem si s nima vždycky zahrál, zajamoval, vyzkoušel jsem si na ty jejich nástroje zahrát, voni mi řekli, jak se na ně hraje. Ale spíš jsme se snažili zachytit, kam ta muzika směřuje, co ta globalizace vlastně přináší, jestli to je jako v čudu už úplně, anebo jestli to je něco pozitivního. A zjistili jsme vlastně, že byť to teda vopravdu ta klasická lidová hudba jako mizí nebo se nějak transformuje v různý nový styly, a to i u nás, že jo, tak přesto vzniká spoustu nových zajímavých jakoby hudebních tvarů a že to vlastně není tak špatný, že to je dobrý, že vlastně ta muzika žije, že ten vývoj je ještě zajímavější, než kdyby se tam nic nedělo.

/ Písnička /

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Just one world se to jmenuje, tahle ta skladba z cédéčka Vivaldiano 2012. Michal Dvořák touhle tou melodií krásně ilustroval to povídání o Pandurangu. Ale my jsme si v podstatě nepopovídali o vás jaksi, soukromí, osobní. Vím, že jste čerstvý, téměř čerstvý otec. Jak si to užíváte?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Je to úžasný. Já jsem říkal, že mi to připadá jako nejsmysluplnější činnost v životě. Ne, opravdu. Já jsem měl tu kliku, že jsem si mohl dovolit bejt vlastně prvního půlroku skoro doma, takže jsem omezil koncertování a i práci ve studiu. Takhle, ne, že bych tam byl vod rána do večera samozřejmě, ale byl jsem tam vopravdu skoro pořád. A musím říct, že to je skvělý, no. Je to sice trošku později, než jsem chtěl, ale já jsem si uvědomil, že vlastně ten čas je pro mě díky mojí profesi vlastně úplně ideální, protože kdyby to bylo třeba za dob Lucie, kdybych měl potomka, tak si myslím, že bych ho třeba půl roku neviděl a to by.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To byste si ho neužil, to je fakt.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
To by mi přišla škoda, no.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Manželka je taky muzikantka.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Luca, my teda nejsme manželé, ale v podstatě jo.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak dneska už se to tak nebere.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Nebere. Jako bysme byli. Žijem spolu a máme spolu dítě, takže. No, Lucka, neboli dýdžejka Lucca je dýdžejka, jak jsem řekl. A kupodivu, my jsme se báli, že vlastně když přeruší kvůli mateřství hraní, takže potom, jak se říká, sejde z očí, sejde z mysli a u popmusic nebo v týhle branži se to říká dvojnásob, ale kupodivu ten zájem se zvýšil a dneska hraje především v zahraničí a s takovýma hvězdama jako Carl Cox a spoustu dalšíma. Já ani všechny neznám, protože tahle ta hudba je mi trošku vzdálenější. Takže vlastně, byť přerušila skoro na rok hraní, tak teďkon funguje skoro víc než já.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
To je zajímavý. Já jsem se právě chtěl zeptat, jestli se nějak jaksi vaše muzikantské působení prolíná a teď koukám, že.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Jo, prolíná. My jsme dokonce spolu udělali, ještě se svým kolegou Jirko Janouchem vode mě ze studia, kytaristou, tak jsme udělali track, tomu se říká těm skladbám, protože ty taneční tracky jsou třeba šestiminutový nebo osmiminutový, tak tenhle ten track jsme vlastně udělali i takovou jakoby vlastně televizní verzi, jmenuje se to Jap and sugar a ten klip zpracovali kluci, velmi šikovný animátoři. Málokdo ví, ale tady česká animace jede dál. Jak byla dřív velice proslulá ta klasická, Trnkovy ateliéry.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Myslíte Bratři v triku.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Bratři v triku, přesně tak. Tak dneska je to sice počítačová animace, ale český animátoři a výtvarníci jsou velmi šikovný a myslím, že se dostávají stále více do povědomí v celosvětovým měřítku. Dělal to režisér a výtvarník Lukáš Glasr. A vopravdu je to docela zajímavej klip. A díky tomu, že je asi dobrej, tak se dostal dokonce na MTV a fungovalo to vlastně po celým světě. Takže my jsme udělali zase takovej jenom pokus, domácí experiment hudební, protože jak říkám, tahle ta hudba není mi zas tak úplně blízká, hlavně neznám úplně ty zákonitosti, protože taneční hudba, jsem zjistil, když jí chcete udělat dobře, tak zabere stejně času, jako když děláte klasiku nebo něco jinýho. Vono to je asi s každou prací, když jí chcete dělat pořádně.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Pořádně. Přesně tak. Když jsme u té práce, tak co vás čeká teď v nejbližší době?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Teď nás čeká s Vivaldianem turné, kdy začínáme 1.května v Třebíči, pak jedeme všechny velký města po celý Český republice a to je asi největší práce, protože tím, že ta deska se vydá nebo vylisuje, tak to tím nekončí, protože abysme to předvedli lidem v nějakým slušným provedení, tak je to strašný práce. My se snažíme tu muziku ještě posouvat, aby to byl audiovizuální zážitek, protože myslím, že ty doby, kdy si člověk sednul do křesla, zavřel oči a poslouchal muziku, jsou pryč. Dneska ta doba je tak zrychlená a mám pocit, že to i posouvá dál, protože když uděláte k tomu hezký projekce. Já jsem vždycky miloval laternu magiku, vůbec ta vizualizace tý muziky mi připadá, proto možná i ta filmová muzika teda, že jo, že se k tomu vracím, takže mě to vlastně drží furt. A my se snažíme koncerty Vivaldiana dělat vlastně v tomhle tom duchu dál, takže to je hodně práce.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Divák žádá komplexní zážitek, to je marný. To je příkaz doby. No, to si zase neužijete ale syna, co?

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Ale tak těch koncertů zas, ta republika je malá naštěstí česká, takže těch velkejch měst taky není tolik, tak já myslím, že dva měsíce to bude takový náročnější, ale pak hned zmizíme někam k moři.

Jan ROSÁK, moderátor
--------------------
Tak ať se všecko daří, ať se vydaří samozřejmě turné a hodně radosti i samozřejmě s rodinou a s muzikou přeju. Michal Dvořák byl dnes hostem Tandemu a myslím si, že se jeho povídání líbilo i vám. Díky a na shledanou.

Michal DVOŘÁK, hudební skladatel, klávesista, textař
--------------------
Díky. Na shledanou.


Autorizovaným dodavatelem doslovných elektronických přepisů pořadů Českého rozhlasu je firma NEWTON Media a.s. Texty neprocházejí korekturou.

Spustit audio