Miroslav Táborský: Hrát v Divadle Járy Cimrmana? Přišlo mi to jako úplný nesmysl
Usměvavý Miroslav Táborský se sice na divadelní fakultu dostal až na čtvrtý pokus, ale po prvním hereckém angažmá v Kladně se už kariérně nezastavil. Zamířil totiž do Prahy, televize, filmu a dokonce také do Divadla Járy Cimrmana. Jak se k legendárnímu souboru připojil?
Od čtvrtého dílu ho můžete vídat v sérii Básníci, účinkuje už dvacátou sezónu v Divadle v Dlouhé, kde mimo jiné nastudoval inscenaci Bohumila Hrabala, a jeho celková filmografie čítá desítky filmů a seriálů. Miroslav Táborský se zkrátka objevuje ve všech možných podobách a médiích. Největší výzvu pro něj ale v posledních letech představovalo Divadlo Járy Cimrmana. Od Zdeňka Svěráka obdržel nabídku na alternování postavy Bystrozrakého v pohádce Dlouhý, Široký a Krátkozraký.
„Mně to nejdřív přišlo jako úplný nesmysl. Říkám ‚to přece nejde‘. A on ne, rozmysli si to. A já jsem tak chodil a potřeboval od různých kamarádů a kolegů vědět, co si o tom myslí. Všichni reagovali stejně na první dobrou, že je to nesmysl. Ale pak to vlastně začali zpochybňovat. Říkal jsem si, že se s lidmi od Járy Cimrmana strašně rád potkám, nejdu si k nim tvořit kariéru, ale hrozně rád bych to zkusil. Vždycky mě na divadle bavily rozdílné žánry. Říkal jsem si, že zkusím trefit, co je Divadlo Járy Cimrmana za žánr. Rovnou jsem je upozorňoval, že se hru naučím, že ji zkusím, ale když to nepůjde, jdeme od toho a nebudu s tím mít vůbec žádný problém.“
Mezi profesionálními neherci
Miroslav Táborský v současnosti ztvárňuje Bystrozrakého třetí rok, je proto jednoznačné, jak zkoušky dopadly. I přes dlouholeté herecké zkušenosti měl ale obrovskou trému. Ví ostatně také o dvou kolezích, kteří se po konzervatoři snažili na stejné místo získat angažmá. Šestapadesátiletý herec si dobře uvědomoval, o jak věhlasnou a populární instituci se jedná.
Říkal jsem si, že zkusím trefit, co je Divadlo Járy Cimrmana za žánr.
„Vím, že se tváří, že jsou neherci, ale oni jsou to velcí profíci. Měl jsem tam zkoušky, nebylo jich samozřejmě moc, protože to už v tom provozu nešlo. A oni udělali všechno naprosto přesně. Technika mi dělala přestavby, abych přesně věděl, co se v kterou chvíli na jevišti děje. Byl jsem úplně u vytržení. V normální činohře, když je takzvaná záskoková zkouška, polovina kolegů nepřijde, protože mají nějaká natáčení, druhá polovina to šolichá, protože to rozbalí až večer. A oni hráli úplně naplno.“
A co dělalo Miroslavu Táborskému největší problémy? „Víc práce mi dal seminář. Bystrozraký je už trochu figura, je to takový podšívka, potvůrka. A navíc Zdeněk je sám herec, takže taky hraje, není to nějaký nehraní. Ale přednášku jsme ladili, tam mě to samozřejmě svádělo k nějaké stylizaci. Ale snad jsme to vyladili.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.