Mlýn v Kopané ve Frenštátě pod Radhoštěm mele pohanku už po pět generací

Čtvrtý z generace mlynářů Zdenek Šmajstrla si jednoho dne musel obléci mlynářskou zástěru, protože jeho otec Arnošt náhle zemřel. A ve mlýně po něm zůstala spousta nevyřízených zakázek. „Musíš to, Zdenku, dokončit. Nikdo jiný těm strojům nerozumí,“ říkali mu sousedé, a on se nechal přesvědčit. Měl za sebou pedagogickou fakultu a 30 let učitelské práce v učilišti kopřivnické automobilky Tatra.

Ve staré mlýnici po svém otci nakonec mlel a loupal pohanku rok a půl. Byla to dost dlouhá doba na to, aby se mohl alespoň ve vzpomínkách vrátit do svého dětství a znovu v duchu pozorovat dědu Františka, jak na jaře před setím pohanky přeorává pole nebo před bouřkou popohání koně zapřažené do vozu s nákladem pohankových snopů. Ve chvílích volna listoval v poznámkách svého otce Arnošta. Do tlustého sešitu s černými deskami si zapisoval o pohance nejrůznější údaje.

Atmosféře mlýna nakonec zcela podlehl a za katedru už se nevrátil. Rozhodl se pokračovat v mlynářské tradici své rodiny a mlýn zmodernizoval a dál zveleboval.

Nedávno předal mlynářskou zástěru svým dvěma dětem, tedy páté generaci mlynářů - Aničce a Pavlovi. A je přesvědčen, že předkové rodu Šmajstrlů by z nich měli radost.