Mozek potřebuje pohyb i trénink: Co dělat, když paměť začíná zlobit

Existuje takzvaná paměť druhu – ta, kterou máme zakódovanou geneticky. Patří sem instinkty a reflexy, tedy reakce, které se spouštějí automaticky. Například novorozenec umí sát, aniž by se to musel učit.

Vedle toho máme paměť jedince. To je ta, kterou využíváme každý den – když si vybavujeme informace, události nebo dovednosti. Rozlišujeme paměť krátkodobou, dlouhodobou, pracovní, procedurální (například při řízení auta) i bezprostřední, která reaguje na to, co se právě děje. Potíže s pamětí se proto netýkají jen seniorů.

Paměť potřebuje pohyb

Paměť úzce souvisí s naším životním stylem. Amygdala, jedno ze starších mozkových center, se aktivuje při pohybu.
„Ještě v pravěku jsme se pohybovali celý den a mozek si musel pamatovat cestu domů nebo místo, kde rostou plody. Při chůzi se paměťové stopy lépe aktivují a výbavnost se zlepšuje,“ vysvětluje doktorka Kateřina Cajthamlová.

„Hodně jedeme na autopilota a málo se soustředíme na okamžik, který právě probíhá. Potom zapomínáme klíče, mobil nebo brýle. To bývá krátkodobá porucha paměti,“ říká doktorka Cajthamlová.
Poruchy koncentrace mohou zhoršovat i zdravotní problémy – onemocnění štítné žlázy, deprese, otřesy mozku nebo nedostatek živin. „Mozek potřebuje dostatek paliva, tekutin a elektrolytů. Zapomínání může být i důsledkem stresu či vyčerpání,“ dodává.

Co je ještě normální

Normální zapomínání by nemělo narušovat běžný život. „Když si cestou do výtahu vzpomenete, že jste nechali mobil doma, je to v pořádku. Důležité je, že se dokážete učit novým věcem a zůstává zachována orientace v čase i poznávání blízkých,“ popisuje doktorka.

Alzheimerova choroba má genetické pozadí a může se projevit už kolem padesátého roku života. U mladších lidí může zapomínání souviset se syndromem vyhoření nebo postcovidovým syndromem.
„V takových případech je na místě neurologické vyšetření, zvlášť pokud se poruchy paměti v rodině vyskytly,“ upozorňuje Kateřina Cajthamlová.

Co trénujeme, to zůstává

Základní rada zní jednoduše: paměť potřebuje pohyb, čtení a trénink.
„To, co trénujeme, neodchází. Paměť se dá cvičit stejně jako svaly,“ uzavírá Cajthamlová.
Mozek, který dostává nové podněty, čte, učí se a hýbe se, zůstává déle v kondici – a s ním i všechny naše vzpomínky.

Za kterým lékařem máme zajít, když pozorujeme problémy s pamětí? Souvisí zapomínání s Parkinsonovou nemocí? Je možné paměť zlepšit výživovými doplňky? A jaký vliv mají na paměť úrazy hlavy? Poslechněte si v pořadu Vesele a zdravě.