Na dnešní době je skvělé, že dává prostor romskému hlasu, říká spisovatelka Duždová

„Psát jsem začala jako dítě, nejprve pro sebe, tzv. do šuplíku. Na škole jsem pak měla praxi v novinách, následně jsem byla na stáži v Mladé Frontě a nakonec se vydala cestou filmových škol, kde se musí psát náměty. A z těch vlastně čerpám dodnes.”

Romská a romsky psaná literatura u nás nemá příliš dlouhou tradici. První díla romských autorek a autorů jako byla například Tera Fabiánová vyšla až na začátku 70. let minulého století. A to zásluhou tehdejšího Svazu Cikánů-Romů, první romské organizace u nás. Vzpomínání je tak proto podle Věry Horváthové-Duždové stále silným motivem současné romské literatury:

„Každý člověk vzpomíná na určitou dobu jinak. A protože u nás romský hlas nebyl, je potřeba, aby si lidé zavzpomínali, vypsali se z toho a aby ten romský hlas zazněl. Až se z toho lidé vypíšou, podají svá svědectví, přijde podle mého doba fikce.”

„To je to, co může současná romská literatura přinést. Romský hlas u nás nebyl, možná jen zprostředkovaně, ale to dnes už není potřeba. Dnes to můžeme říct sami.”

Čtěte také

17. listopad 1989: Romové, pojďte s námi! A my jsme šli, vzpomíná Ladislav Baláž

Jak si Věra Duždová Horváthová vysvětluje stále větší počet romských autorek, které v současnosti co do počtu výrazně převyšují muže?

„My jsme prostě emancipovanější. Dokážeme si zřejmě udělat čas. Říct rodině ne, já jedu na setkání a budu tomu věnovat svůj čas.”

Sama pracuje se svým z jedněch původních námětů.

„Ráda bych přepsala svůj námět na film do literární podoby. Ráda bych vydala knížku a sami si ji ilustrovala.”

Věra Horváthová Duždová ve svých povídkách vydaných nakladatelstvím Kher vzpomíná na změnu režimu, kterou před 34 lety odstartovaly listopadové události. Jak dnes vzpomíná na rok 1989 a především následující 90. léta, která zažila jako dítě a později mladá Romka?

„Pro Romy to ze začátku bylo úžasné. Všichni byli nadšení, mysleli si, jak všechno půjde jako po másle. Dodnes si pamatuji na mého strýce a rodiče, jak byli nadšení, když mohli založit romskou občanskou iniciativu a mohli najednou zveřejnit svůj hlas. Pak ale samozřejmě přišlo pro nás vystřízlivění. První vraždy, lidé přicházeli o práci, atd. Ti, kteří zažili 90. léta, je mají dodnes částečně v sobě. Pořád sledujeme, jestli se ve městě hraje hokej nebo fotbal a kdo tam hraje, to už je prostě naší součástí,” popisuje spisovatelka a umělkyně Věra Horváthová Duždová přetrvávající opatrnost pramenící z romské zkušenosti s rasovými útoky v 90. letech.