Na dveřích židovských domů bývá mezuza

Hebrejské slovo mezuza znamená doslova veřej. Malá schránka, která je upevněna na pravé zárubni, vlastně tvoří pouzdro pro svitek pergamenu s dvěma ručně vepsanými citacemi z Písma. Obě jsou z páté knihy Mojžíšovy. První výrok hlásá nejzákladnější přesvědčení židovské víry: "Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jeden." Těmito a navazujícími slovy se prohlašuje Boží jednota. Věřícím se tak připomíná jejich posvátná povinnost nesloužit nikomu jinému než právě Stvořiteli. Dalších devět biblických veršů zapsaných v mezuze pak vyjadřuje příslib Boží přízně jako odměny za dodržování předpisů Tóry. Pokud však člověk nebude dodržovat Boží příkazy, Bůh mu i tentokrát odpoví podle jeho činů.

Zatímco rulička pergamenu je ukryta v pouzdru, takže text nemůžeme číst, tři hebrejská písmena zapsaná na rubu svitku musí být patrná. Výřezem v pouzdru tak můžeme spatřit hebrejské znaky Š, D, J, skládající slovo Šadaj, jedno z hebrejských označení Božích jmen. Do češtiny se překládá jako Bůh Všemocný, ale tradiční výklad přisuzuje třem písmenům i jiný význam. Podle něho jde o označení počátku slov ve větě "šomer delatot Jisrael" - neboli "střeží dveře Izraele".¨

Slavný židovský učenec 12. století Moše ben Maimon učil, že mezuza na prahu domu nemá dát zapomenout, že záležitosti tohoto světa nejsou v životě to nejdůležitější. Příkazem upevnit mezuzu na veřej se připomíná, že ať se člověk na cestu vydává nebo ji končí, Boží jednota mu má být nade vše. Mezuza člověka vybízí, aby Boha miloval. Od všedních a pomíjivých myšlenek světských starostí se má vždy znovu a znovu pozvednout k poznání, že nic netrvá věčně kromě poznání Stvořitele. Tak mezuza vede člověka k bohabojnému rozjímání, vrací lidské bytosti k jejich dobré podstatě a uvádí je na pravou cestu. Maimonides současně rozhodně odmítá, že mezuza by měla být jakýmsi amuletem. Nechrání židovský dům sama o sobě. Je symbolem svatosti, o niž člověk vědomý si poselství mezuzy musí usilovat. Jen v tomto a žádném jiném smyslu Bůh nad domem s mezuzou bdí.

Zvyk upevňovat mezuzu na dveře je nesmírně starý a již v Talmudu se s ním setkáváme v řadě příběhů. Jeden vypráví, že rabi Jehuda Ha-Nasi kdysi dostal od perského krále Artabana nádhernou perlu. Rabín chtěl mocnému vládci za dar poděkovat a poslal mu mezuzu. Panovník se však necítil poctěn. "Tvůj dárek je urážkou," rozkřikl se na rabína. Poslal jsem ti perlu nesmírné ceny a ty se mi odvděčuješ bezcennou cetkou!" Rabi Jehuda Ha-Nasi odpověděl: "Králi, perla, kterou jsi mi poslal, je tak drahocenná, že ji musím nechat dobře střežit. Avšak dárek, který ti dávám já, střeží naopak tebe. Bez ustání, dokonce když spíš."