Na mikulovickém kopci u Pardubic bývalo vždy živo. Stávala na něm dokonce škola

Mikulovický kopec je s nadmořskou výškou 270 metrů jen asi o 30 metrů nižší než Kunětická hora. Zřejmě strategická poloha a velmi úrodná půda v jeho okolí přilákala dávné osadníky, kteří si tam už v pravěku vybudovali zřejmě na svou dobu velmi honosná sídla.

Právě díky mikulovickému kopci získala podle pověsti obec název. Říká se, že se dva formani vsadili, kterého kolo se povalí z kopce rychleji a vítěz pak zvolal: „Mí kolo více“. A z toho vznikly Mikolovice, později Mikulovice. Legendy také praví, že na vrcholku kopce býval kdysi pohanský háj, ve kterém se pořádaly tajemné rituály.

Ve středověku háj nahradil nejprve dřevěný, později kamenný kostel, který ale za třicetileté války kompletně vyhořel. Z jeho původního vybavení se zachovala jen stříbrná křtitelnice z roku 1487 a zvony z 16. století. Nejstarší je Poledník z roku 1519 a pak Velký zvon z roku 1558.

Dnes stojí na mikulovickém kopci kostel barokní z roku 1769 a i díky současnému osvětlení krásně září daleko do kraje. Zajímavé je i jeho okolí, především starý hřbitov se čtveřicí historických hrobek v rozích. Na hřbitově jsou pochovaní slavní mikulovičtí občané, především Josef Devóty, tamní farář, spisovatel a národní buditel.

Oltářní obraz mikulovického kostela je plastický, vypadá, jako kdyby slo o skutečný oltář, výjimečnou prací je i lustr a v kostele se zachovaly i původní lavice|foto: Šárka Rusnáková

Zajímavou stavbu představuje také malá stavba na hřbitově, přilepená přímo k budově márnice. Málokdo by hádal, o co se jedná. Jde totiž o bývalou mikulovickou školu, jednotřídku, postavenou nedlouho po stavbě kostela.