Na okraji Havlíčkova Brodu na Vysočině stojí funkční středověká sklářská pec

Replika středověké sklářské pece stojí na okraji Havlíčkova Brodu na Vysočině, na louce v místě zvaném Vlkovsko. Dříve sice stávala vždy v hlubokém lese, ale dnes už na archeologické pokusy není dřeva potřeba tolik, takže stojí na volné louce, pod otevřeným dřevěným přístřeškem.

Pro každého, kdo se přijde podívat, je tu připravená i přehledná informační tabule, ze které se dozví nejen postupy někdejší tavby skla, ale uvidí i nákresy a také obrázek, podle kterého pracovníci muzea spolu s pomocníky pec stavěli.

A proč vyrostla replika pece právě na Vysočině? „Kraj Vysočina je velmi důležitá sklářská oblast. Máme doložené nejstarší renesanční sklárny a je velmi pravděpodobné, že se v kraji vyskytovaly i ty středověké,“ říká ředitel havlíčkobrodského Muzea Vysočiny Jiří Jedlička. Podle jeho slov je velmi těžké najít pozůstatky středověkých pecí. Díky tomu, že stávaly v lesích a po vytěžení dřeva je skláři opouštěli, z nich moc nezbylo. Je možné ale objevit zbytky kamenných základů, ze kterých pak zkušení archeologové poznají, že jde právě o pec.

František Novák ml. a st. z Dobronína|foto: Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod

Pec se stavěla metodou pokus - omyl

Člověka tak napadá otázka, podle čeho pracovníci muzea pec stavěli, když se žádná nezachovala? „Všichni vycházíme z nákresů rytíře Mandevila, který mezi lety 1410 až 1420 projížděl po Čechách a nakreslil ten středověký typ pece,“ vysvětluje Jiří Jedlička. Obrázek je sice přehledný, ale neříká nic o materiálu, rozměrech ani způsobu stavby. Muzejníci samozřejmě prošli veškeré dostupné historické prameny, konzultovali se skláři, ale stejně počítali s tím, že půjde o metodu pokus – omyl.

„Pozvali jsme si zednickou firmu a oni nám vyzdili topný kanál,“ popisuje ředitel muzea. Stěny jsou silné zhruba osmdesát centimetrů a stejně tak široký je i topný kanál. Nad topeništěm je kopule, zvaná kopna, která je vyrobená z jílu. „Od obce Kejžlice jsme dostali několik tun jílu,“ dodává Jiří Jedlička. Před kopnou je na peci ještě menší valená jílová klenba takzvané temperovací pece. V kopně jsou čtyři pracovní otvory, kterými sklář nabírá sklo.

Letos v září pracovníci muzea spolu se skláři pec vyzkoušeli v praxi. „V temperovací peci jsme měli kolem nějakých pěti set stupňů a v té velké peci bylo kolem tisíce stupňů,“ říká Jiří Jedlička. Na konečný plný výkon dvanáct set dvacet stupňů dokázali pec vytopit jen za pomoci bukového a dubového dřeva. Sklářské práce se ujal mistr František Novák z Dobronína, který se výrobou historického skla už léta zabývá.

Otvory, kterými sklář nabírá sklo z pánve|foto: Irena Šarounová

Pracovníci muzea provedli také unikátní pokus s fritováním - natavováním křemene pomocí bukového popela, což je překonaný, a proto už dávno zapomenutý technologický postup z období gotiky. V pomocné, fritovací peci byl při devíti stech stupních nataven křemen a ze vzniklé spečené zesklovatělé hmoty bylo ve velké peci taveno sklo.

Muzeum Vysočiny Havlíčkův Brod připravuje podobný pokus i na začátek září roku 2017. Už letos se přišlo podívat dobrých šestnáct stovek lidí.