Na podzim patří vojenský újezd Libavá jelenům. V období říje o sobě dávají naplno vědět
Podzimní čas je ve Vojenském výcvikovém prostoru Libavá dobou, kdy se v podvečer a k ránu ozývají z lesa hrůzostrašné zvuky. Nejde přitom o zkoušení nových druhů zbraní, nýbrž o volání statných jelenů, kteří jsou skutečnými králi tohoto liduprázdného prostoru. Právě na podzim přichází totiž čas říje.
V dávné minulosti byl lov trofejních jelenů vyhrazen pouze panovníkovi, případně těm, kterým tuto kratochvíli dovolil. Dnes se v běžné krajině s opravdu velkými kusy jelení zvěře setkáme opravdu výjimečně. Jeleni totiž potřebují klid, a tak se stahují do lesů a do hor, což ale zdaleka nejsou jejich původní biotopy.
Stejně jako jiní velcí býložravci má i jelen původně své místo v lesostepích, kterých je však v naší krajině čím dál tím méně. Pokud se tedy člověk chce potkat se dvanácti i více letým jelením samcem, má jedinou možnost – navštívit oblasti, do kterých je jen omezený přístup. K takovým patří bezesporu i Vojenský výcvikový prostor Libavá.
Zdejší revír má rozlohu 33 tisíc hektarů a z velké části jej tvoří krajina, kde nepotkáte ani živáčka, kde husté lesy střídají louky a oblasti „nelesa“. To jsou částečně travnatá, částečně remízky a křovinami porostlá území, která zde vznikla na někdejších zemědělských pozemcích zaniklých vesnic.
Klid Libavé nabízí jelenům ideální podmínky
Dnešní vojenský újezd se rozkládá na katastru celkem 24 obcí. Přestože do jisté míry pomohlo zřízení tohoto prostoru v Nízkém Jeseníku a Oderských vrších vysídlení původního německého obyvatelstva, původně se s jeho vyčleněním nepočítalo.
Vojenské cvičiště mělo vzniknout v horách, v centrální části kolem Pradědu. Tomu se však postavili na odpor samosprávy i představitelé státu, a tak se lidé, kteří na Libavsko přišli zabydlet opuštěné obce, opět narychlo stěhovali. Už v roce 1946 byl vyhlášen Vojenský tábor Město Libavá a v roce 1950 dostal vládním rozhodnutím charakter vojenského újezdu.
Obce postupně mizely ve vegetaci a zemědělské pozemky zarůstaly. Kromě lesnické činnosti a částečné údržby lučních porostů je zde jakékoliv zemědělské hospodaření vyloučené. A právě díky tomu zde má jelení i jiná zvěř ideální podmínky k životu.
Je to jedno z mála území, kde se dá pozorovat jelení říje za denního světla, tedy již od brzkého soumraku a také za svítání. Vyskytují se zde skuteční jelení přeborníci – jeleni starší dvanácti i více let, kteří neúnavně bojují o své dominantní postavení.
Místo souboje samců určují laně
Zajímavé je, že místo kde se souboje mezi samci odehrají, neurčují jeleni, ale naopak laně. Jelen přichází za nimi. Bývá rovněž zvykem, že jelen, odchovaný laněmi v určité oblasti, se na tato místa v dospělosti vrací právě v období říje.
Tradiční souboje jsou na první pohled nelítostné, ve skutečnosti při nich k případnému úmrtí poraženého soka dochází jen zřídka. I když zranění bývají četnější, ve skutečnosti se do křížku pouštějí pouze jeleni, kteří jsou si silově rovni. Mladí nápadníci před hrozbou souboje nejčastěji vycouvají.
Jelení samci se u laní zdržují pouze v době rozmnožování. Mimo tento čas žijí osaměle. Mladší jeleni někdy tvoří tzv. mládežnické skupiny. Úplně nejmladší samci pak žijí společně s laněmi asi do dvou až tří let věku, což je pro ně důležité období, protože je to doba výchovy.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
‚Pár vteřin a mohli tam všichni zůstat.‘ O stažení hasičů z Vrbětic rozhodla třiceticentimetrová střepina
-
Váhání Spolu mě mrzí, ale chápu ho, říká středočeská hejtmanka o povolebním vyjednávání
-
Světluška rozzářila pražskou Chuchli. Na pomoc zrakově postiženým se vybralo přes 3,5 milionu
-
Zdaňme víc neřesti, radí ministr Vlček. ‚Řešme spíš výdaje bobtnajícího státu,‘ oponuje Skopeček