Na Slovensku skončil festival HaNahar. Jaký bude židovský život za 100 let? A Pohlednice z Terezína

HaNahar 2026

Dnes začínáme pohledem na Slovensko, a to na oblast středního Pováží. Právě tam totiž končí festival židovské kultury s názvem HaNahar. Jeho už 6. ročník se letos zaměřil na dvě témata: lidskost a zvědavost. V Šalomu jsme hovořili s ředitelkou festivalu, Máriou Volárovou.

„Je to pro nás vždycky takový svátek, celý rok se na festival těšíme. Těšíme se také z toho, že se rozrůstá i do dalších měst,“ říká Volárová.

Proč se festival jmenuje právě HaNahar? „Nahar znamená hebrejsky řeka. Ta předpona Ha označuje konkrétní řeku. My jí myslíme řeku Váh. Je to hlavní slovenská tepna, která spojuje sever s jihem a východ se západem,“ vysvětluje Volárová a doplňuje: „Naším záměrem je, aby se k festivalu přidávala další města a další židovské obce na Váhu. Aktuálně je to 5 slovenských měst, přičemž tento rok se poprvé přidalo město Hlohovec a na příští rok už jednáme s dalšími městy.“

Letošní ročník se zaměřil hlavně na výstavy. Představil tak například práce akademického malíře Mira Pograna nebo také kolekci 18 židovských malířů, kteří se narodili na Slovensku nebo v tehdejším Uhersku.

Inspirací pro slovenský festival židovské kultury byla podobná akce v Třebíči.

„Po nás vznikl festival Šalom Chaverim v bratislavském kraji, ten se ale koná v září. Registruji také festival židovské kultury v Levicích, který vznikl minulý rok, a různé Dny židovské kultury v několika dalších městech,“ dodává Volárová.

Židovský svět za 100 let

Jak bude vypadat židovský svět za 100 let? To je otázka, kterou si položil jeden ze dnešních nejvýznamnějších židovských demografů Sergio DellaPergola. Jeho analýza se věnuje nejen židovské demografii, ale i identitě a budoucnosti židovské komunity jako globální menšiny. Pod názvem Židovský národ v roce 2126 ji publikoval Londýnský Institut pro výzkum židovské politiky. Hlavní závěry shrnul pro Šalom alejchem Leo Pavlát. Celý příspěvek si můžete poslechnout nebo přečíst zde.

Pohlednice z Terezína

Všední fotka vrat nebo dveří – zároveň ale detail, který odkazuje na silnou paměť místa i lidských osudů. V Terezíně je k vidění speciální umělecká instalace německých autorů Clary Tabordy a Petera Baera. Jmenuje se Pohlednice z Terezína. Snímky zachycují dveře, které byly svědky smutné historie, každodennosti i dramatických událostí druhé světové války. Pokračuje Lucie Heyzlová.

Zhruba 400 fotografií je nainstalovaných v souvislém asi 60 metrů dlouhém pásu po celém obvodu výstavní cely. S focením začaly Clara Taborda a Peter Baer v roce 2024. Museli si osvojit techniku a sjednotit podmínky při focení.

„Museli pochopitelně zajistit, aby dveře byly volné, bez aut, lidí, takže bylo to i logisticky dost náročné,“ přibližuje zákulisí fotografické instalace mluvčí památníku Stanislav Lada a dodává: „Oni vnímají tu symboliku na té úrovni, že dveře byly prostorem, kudy lidé přicházeli, odcházeli. Na jednu stranu to byl prostor, který lidem, když byli uvnitř, skýtal samozřejmě negativní izolaci, ale zároveň i nějakou ochranu před životem, který byl jakoby mimo.“
A proč zrovna pohlednice? Peter Baer vysvětluje, že nacisté vězně nutili, aby z Terezína posílali pohledy svým rodinám a známým. Doručené byly ale třeba až po jejich smrti v Osvětimi.

U vrat se návštěvníci zároveň dozvědí, co v budovách za druhé světové války bylo, nebo k čemu domy sloužily. Instalace bude k vidění ve výstavních prostorách 4. dvora v Malé pevnosti do konce letošního roku.

Proč se festival HaNahar konal právě v červnu?

Co bude pro židovský život v příštích desítkách let rozhodující?

A kdo všechno současné „pohlednice“ z Terezína našel ve schránce?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.