Na titul doktorka jsem si nepotrpěla, říká legendární slovenská zpěvačka Marcela Laiferová
Na Slovensku je podobným fenoménem jako v Česku Helena Vondráčková. Legendární zpěvačka Marcela Laiferová, která se prosadila i jako lékařka či spisovatelka, bere toto srovnání s úsměvem. „Jsme obě blondýny. Myslím, že k sobě máme blízko a vždy se na setkání s ní těším. Často jsme spolu účinkovaly,“ říká v pořadu Alex a host.
Cesta k hudební kariéře byla v podstatě shoda okolností. Na prvním místě stála medicína. „Jako studentka jsem začala na studentských akcích zpívat s orchestrem tehdy už velmi známého hudebního skladatele. Ten napsal hit, a když už ho máte, jedete ve vlaku, ze kterého se těžko vystupuje.“
K hudbě ji v mládí nasměrovalo setkání s americkou jazzovou ikonou. „Ella Fitzgerald mě přivedla k slzám. Byl to nával nadšení, že někdo může mít tak krásný hlas a nádherně zpívat. Dojala mě výrazem a emocí.“
Její maminka však byla proti. „Hudbu vnímala jen jako zábavu, která člověka neuživí. Bála se, abych kvůli tomu nenechala studia,“ vzpomíná Marcela Laiferová na své začátky.
Tragédie a dopis od Karla Vlacha
Klasickou lékařskou praxi v nemocnici po dokončení vysoké školy ale nakonec hned nezahájila, musela se vyrovnat s náhlým odchodem milovaného muže. Kvůli prožité tragédii odmítla i nabídku do divadla Semafor. „Nechtěla jsem v Praze zůstat, protože mi manželův odchod toto město stále připomínal.“
V těžké životní situaci jí pomohl dopis slavného českého kapelníka. „Tehdy mi napsal pan Karel Vlach. V dopise stálo, že lékařů máme hodně a já mám raději zpívat. Takže jsem u hudby zůstala. Odešla z Prahy zpět na Slovensko a spolupracovala s jeho orchestrem.“
Medicíně se nakonec později věnovala. „Bylo to osm let a ráda na to vzpomínám, i když je to obrovská zodpovědnost. Večer myslíte na to, zda pacient dostal všechno a zda se jeho stav zlepšuje. Ale na titul jsem si nikdy nepotrpěla.“ Sama pevně věří, že medicína a hudba mají k sobě velmi blízko – obě profese dokážou lidi svým způsobem uzdravovat.
Hrdá láska
O jejím životním příběhu nedávno vyšla kniha s názvem Hrdá láska. „Autorský tým odvedl obrovský kus práce při hledání archivních materiálů. Já jsem do té knihy skutečně nic nenapsala. Samozřejmě jsem vyprávěla příběhy, ale autoři si našli neuvěřitelné materiály i fotky.“
Kniha vznikla jako upřímné ohlédnutí, které odráží i její životní postoje a zkušenosti. „Názor se nemusí líbit každému a přirozeně nemusí všichni se vším souhlasit. Když je to ale kniha o mně, měly by tam být moje názory.“
Kromě hudby a medicíny zůstává její velkou vášní astrologie. „Toho nemůžete jen tak zanechat. Když se děje něco důležitého v rodině, dívám se na to z této perspektivy a porovnávám to s věcmi, které se už odehrály,“ uzavírá Laiferová.
Jak vidí budoucnost naší společnosti? V čem si myslí, že selhala jako matka? Texty jí psal i Milan Lasica. Jak vznikla jejich spolupráce a mluvila mu do obsahu? Poslechněte si v pořadu Alex a host.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
