Nad Hořicemi stojí kamenný Jan Žižka. Jde o celosvětově první vojevůdcův pomník

Název Gothard dostal vrch od německy mluvících řeholníků strahovského kláštera, kteří ho spolu s částí tehdejších Hořic, tehdy ještě vsí, i několika okolními vesnicemi získali od pražského biskupa. Do celonárodního povědomí vstoupil Gothard jako dějiště vítězné bitvy orebitů v čele s tehdy už slepým vojevůdcem Janem Žižkou z Trocnova a opoziční kališnickou šlechtou vedenou Čeňkem z Vartenberka.

Památnost vrchu zvýšily během hladomoru v 18. století lidové pouti i víra v zázračnou studánku, jejíž voda pomáhala proti nemocem a hladu. Dnes je vršek se dvěma, na sochařskou výzdobu bohatými hřbitovy (starým a novým) místem posledního odpočinku, okolní pamětihodnosti lákají zájemce o historii a umění. Návštěvníci se mohou projít sochařským parkem U sv. Gotharda s moderními skulpturami z mezinárodních sympozií sochařů nebo navštívit Galerii plastik na úbočí Gothardu. Všechno pěkně v jedné lokalitě.

Žižka využil neomylně polohu Gothardu ve svůj prospěch

U příležitosti 450. výročí Žižkova vítězství v bitvě u Hořic nad opozičním Čeňkem z Vartenberka vznikl z podnětu místního Sokola na vrchu sv. Gotharda pomník slavnému vojevůdci, vůbec první v Čechách i ve světě. Autorem návrhu byl teprve dvaadvacetiletý hořický sochař Pavel Jiříček, který se spolu se svým bratrem Josefem podílel i na zhotovení sochy. Přestože Žižka velel v bitvě už jako slepý, umělci ho ztvárnili hrdě vzpřímeného s páskou pouze přes jedno oko a s palcátem v rukou. Slavnostní odhalení přerostlo v roce 1873 v národní manifestaci proti rakousko-uherskému útlaku za účasti 5 000 vlastenců z Čech, Moravy i Slovenska.

Kostel sv. Gotharda na vrchu Gothard v Hořicích |foto: Vladislava Wildová

„Ve starých letopisech se uvádí, že se na začátku roku 1423 Žižka přesunul z jižních Čech, kde byl táborským hejtmanem, do východních Čech, protože se s táborskými nepohodl. Spojil se s východočeskými husity „orebity“ a s nimi pak také bojoval proti Panské jednotě, která se ho pokusila zastavit. Žižka na takový pokus rozhodně nečekal s rukama v klíně. Předem si vybral místo, pravděpodobně vršek Gothard a blízkost tvrze, která tady tenkrát na 90 procent stála. U kostela sv. Gotharda a pod ním zřejmě vyrostla dvouřadá vozová hradba. Rytíři skupiny Čeňka z Vartemberka útočili z jihozápadní strany. Museli v rytířské zbroji pěšky vylézt do prudkého kopce a koně vedli s sebou. Žižka na ně nejprve nechal vypálit z děl, pak proti nim poslal část svého polního vojska,“ rekapituluje podle starých letopisů profesor hořického gymnázia Jan Tomíček. Dodává, že ke střetu podle záznamů došlo nejspíš v „outerý po svatém Jiří“, tedy asi 20. dubna 1423.

Léčivá voda se prodávala až do Rakouska

Od nepaměti se ke sv. Gothardovi, ochránci proti bouřkám, ohni a krupobití konala procesí a poutníci si domů odnášeli vodu ze zázračné studánky, která vyvěrala pod tvrzí. „Kromě léčivých účinků byla vodě přisuzována i ta vlastnost, že když se přidávala do jídla, pokrm nabýval na objemu a zasytil mnohem víc. Voda byla populární hlavně v hladových, neúrodných letech. Dokonce se prý prodávala zapečetěná v lahvích i do Slezska, do Uher, do Rakouska. Lahvičky měly pečeť hořické fary. Měla jsem možnost se za tahle zavřená dvířka k vodnímu zdroji podívat. Voda tam byla poměrně nízko, spíš to je dnes bazének než pramen. V roce 1781 postavil Jan Flégl v blízkosti studánky dřevěný hostinec,“ doplňuje hořická muzejnice Oldřiška Tomíčková. Do hostince se chodívalo tančit ještě v 70. letech minulého století. Dnes tam jsou jen ruiny a zbytky tanečního sálu z 30. let 20. století, který míval i terasu. Podle pražského vzoru se jí říkalo Barrandov.

Slavný hřbitovní portál na Gothardě v sousedství pomníku Jana Žižky z Trocnova|foto: Vladislava Wildová

Na návrší nad Hořicemi stojí na místě kaple zbudované strahovskými řeholníky v 2. polovině 12. století kostel sv. Gotharda. Barokně byl přestavěn na přelomu 17. a 18 století. Za hladomoru v letech 1770 — 1771 proslul jako poutní místo, k jehož slávě přispěla také „zázračná studánka“.

Čtenáře povídek hořické spisovatelky Věnceslavy Lužické potěší odkaz na okénko nad vchodem do kostelíka. Patří světničce, kde smutně žila Frantina se špitálníkem Venclíčkem v povídce Polednice. Blízko kostela je památník obětem prusko – rakouské války a mezi nejpozoruhodnější artefakty patří novorenesanční hřbitovní portál k novému hřbitovu z let 1892 – 1905. Vrch Gothard se sochou Jana Žižky z Trocnova je celoročně volně přístupný. Parkovat můžete zdarma přímo na místě.