Napsal jsem zpívající knihu z prostředí showbyznysu, říká o svém unikátním románu textař Jan Krůta

Je označován jako dvorní textař Dalibora Jandy. Jen pro něj napsal přes stovku textů. „Bylo mu už skoro třicet let, když jsme začali spolupracovat. Končil s tancovačkami a vstoupil, jak se říká, do první ligy. Šlo to velmi rychle, i když nám jeden matador tehdejší populární hudby řekl, že při jeho věku bychom museli ten hadr ždímat hodně fest. Vidíte, a za necelé dva roky se stal Zlatým slavíkem a ještě další tři roky byl slavíkem před Karlem Gottem,“ vzpomíná Jan Krůta.

Texty si psal už od patnácti let a sám nějakou dobu vystupoval jako písničkář. „Nezůstal jsem u toho. S jazykem jsem byl srostlý, vystudoval ho a bavilo mě psaní, ale v hudbě jsem zůstal amatérem, který měl základní hudebku a jako amatér hrál asi na pět nástrojů.“

Devadesát procent textů vzniká na hudbu. „To je nevyhnutelný. Hrozně málo muzikantů je dnes schopno napsat hudbu na text. Přitom znát hudbu předem už textaře trochu svazuje. Už musí psát něco, co vyplývá z té hudby, a když je dlouhý tón, musí klást dlouhou slabiku,“ vysvětluje úskalí textařiny.

Alex Mynářová a Jan Krůta|foto:Jana Myslivečková, Český rozhlas

O člověku, který se nebál bát

Kromě tvorby textů se věnuje psaní knih. Nedávno mu vyšel román s názvem O člověku, který se nebál bát. Říká, že je to zpívající kniha. „Smysl názvu ponechám jako tajemství, protože se odkryje až na konci knihy. Je to ale první román, který má zároveň zvukovou stopu, což umožňují QR kódy, které jsou tam připojené,“ zmiňuje unikátnost díla.

Román je z prostředí showbyznysu, které Jan Krůta velmi dobře zná. „Je to o umělcích, které vidíme v titulcích jako a další…. Kdy umělcům z různých důvodů nebylo dáno být první ligou a kterými režisér trochu opovrhuje,“ přibližuje spisovatel.

V showbyznysové hantýrce se jedná o béčkové až céčkové umělce, kterým je třeba čtyřicet a pořád bojují o své místo na slunci. „Ve dvaceti zazářili například v SuperStar nebo Talentu, ale pak to šlo od deseti k pěti. Občas se objeví někde jako záskok. Čekají na zavolání, chytají se všeho možného, aby si zahráli. Někdy je to smůla, někdy třeba nepotkali toho správného člověka, který by jim pomohl. Zajímalo mě, jestli si myslí, že mají pořád šanci. A teď dostali slibnou nabídku pro takovou pivní show. Nacvičují písničky a právě tyhle písničky si můžete rovnou poslechnout v profesionální nahrávce. Takže je to zajímavá kombinace, že čtete a rovnou si můžete poslechnout, co vytvořili.“

Nad čím si jako spisovatel stýská? Co ho vedlo k napsání historické trilogie Můj domov, můj svět: Velký historický přehledník? Co ho zaujalo na nedávném koncertu Paula Simona? Zkoušel někdy zadat text umělé inteligenci? Daliboru Jandovi textuje dodnes – jaký požadavek na text ho nedávno překvapil? Poslechněte si v rozhovoru s Alex.