Národní památník v Praze na Vítkově ukrýval balzamované tělo Klementa Gottwalda
Přestože se mnozí z nás domnívají, že Národní památník v Praze na Vítkově je památníkem komunistickým, není tomu tak. Jako Památník Národního osvobození byl vystavěn už v letech 1929 až 1938 k poctě československých legionářů. Upraven a doplněn byl po skončení 2. světové války, kdy bylo nutné připomenout protifašistický odboj. Teprve po roce 1948 začal sloužit státní ideologii a propagaci režimu.
Byli zde pohřbeni významní představitelé Komunistické strany Československa a v roce 1953 zřízeno dokonce Mauzoleum Klementa Gottwalda. „Často se stává, že návštěvníci chtějí Gottwalda vidět. Ten byl však v roce 1962 zpopelněn. A památník má už dávno jiný charakter,“ popisuje produkční Barbora Kulihová. Po roce 1989 byli všichni zde pohřbení odvezeni a dlouho se hledalo nové využití budovy.
V novém tisíciletí se památník dostal do správy Národního muzea a po rekonstrukci byl v roce 2009 otevřen veřejnosti. Nabízí mimo jiné stálé expozice, první z nich se jmenuje Křižovatky české a československé státnosti. Mapuje vznik ČSR v roce 1918, období Mnichova v roce1938 azánik Československa v roce 1939, obnovení republiky v roce1945 akomunistický převrat o tři roky později, vznik československé federace v roce 1968 i pád komunismu v roce 1989.
K vidění jsou tu například poslední dopisy Milady Horákové a Heliodora Píky, osobní předměty spjaté s Janem Palachem nebo významná státní vyznamenání a řády, první československá ústava a podobně. Expozice využívá i některé další části památníku, jako třeba Kolumbárium, slavnostní síň nebo podzemí, kde je do kulis Gottwaldova mauzolea včleněna nová expozice Laboratoř moci.
Podzemní prostory památníku byly vybudovány v 50. letech 20. století jako zázemí pro péči o mumifikované tělo Klementa Gottwalda. Dnes připomínají nejen samotnou osobu Gottwalda a přeměnu památníku na mauzoleum, ale i komunistickou propagandu a období režimu 50. let.
Na Žižkovu sochu se čekalo léta
Součástí památníku je i monumentální jezdecká socha Jana Žižky. Je čtvrtou největší jezdeckou sochou na světě. A Vítkov si na ni musel počkat. Už v roce 1882 byl založen Spolek pro zbudování pomníku Jana Žižky z Trocnova. V roce 1907 město darovalo pozemek a byla vyhlášena první architektonická soutěž. Další soutěže proběhly ve 20. letech. Stále nespokojená skupina porotců vybrala teprve až v roce 1931 návrh Bohumila Kafky na Žižkovu jezdeckou sochu.
Autor její vzhled podrobně konzultoval s historiky i hipology. Kafka dokončil sádrový model v roce1941 akrátce nato zemřel. Socha byla odlita až po osvobození a odhalena na výročí bitvy na Vítkově, 14. července 1950. Váží 16,5 tuny, vysoká je 9 metrů, dlouhá 9,6 metru a skládá se ze 120 bronzových částí a téměř 5 tisíc šroubů. V letech 2010 až 2011 byla zrestaurována.
V Národním památníku na Vítkově můžete vzdát hold všem našim válečným padlým hrdinům u hrobu neznámého vojína. Z vyhlídky na střeše památníku se vám otevře jeden z nejkrásnějších pohledů na Prahu. A k návštěvě zvou i dvě výstavy - Konec druhé světové války a Slavné pohřby. Podrobnosti o nich, o vstupném a otevírací době najdete na webových stránkách památníku.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Historická detektivka z doby, kdy byl hrad Zlenice novostavbou. Radovan Šimáček jako průkopník žánru časově předběhl i Agathu Christie!
Vladimír Kroc, moderátor


Zločin na Zlenicích hradě
Šlechtici, kteří se sešli na Zlenicích, aby urovnali spory vzniklé za vlády Jana Lucemburského, se nepohodnou. Poté, co je jejich hostitel, pan Oldřich ze Zlenic, rafinovaně zavražděn, tudíž padá podezření na každého z nich. Neunikne mu ani syn zlenického pána Jan, jemuž nezbývá než doufat, že jeho přítel Petr Ptáček celou záhadu rozluští...
Zprávy z iROZHLAS.cz
-
Kontroverzní výroky německé AfD čeští politici odmítají. ‚Jinak se s nimi shodneme,‘ zní však z SPD
-
Fico vs. Šimečka. Nový premiér rozhodne o demokracii, Slováci vyhlíží nejdůležitější volby za 25 let
-
O patnáct stupňů teplejší Silvestr. Co je normální počasí, a co už extrém?
-
ONLINE: Smrt v ,mlýnku na maso‘. Padlí ruští vojáci na frontě nestráví většinou ani pět měsíců