Nedělní Noční linka: Když se mění adresa

9. únor 2025

Stěhování je jednou z těch životních zkušeností, které většinu z nás děsí. Ať už vás k němu přivedla práce, láska nebo nová etapa života, každý z nás má za sebou nějaký ten stěhovací příběh. 

Kolikrát jste v životě měnili adresu? Jaké to bylo – vzrušující dobrodružství nebo spíše stresující noční můra? Jak jste se vyrovnávali s tím, že musíte zabalit celý svůj svět do krabic? A jaké to bylo, když jste se ocitli na novém místě – bylo těžké si zvyknout? 

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Michaela|Dobrý večer, já jsem se v mém životě stěhovala 3x.Každým stěhováním jsem si výrazně polepšila. Nejprve jsme se s manželem stěhovali od rodičů do našeho prvního bytu. Bylo to stěhování docela složité ale moc jsme se na náš byt těšili. Další stěhování proběhlo po dvou letech , kdy jsme se z dvoupokojového bytu stěhovali do čtyřpokojového. .Ač to bylo stěhování do sousední čtvrti tedy z Komína do Bystrce, vzpomínám si že to nemělo konce. Nejvíce nám dalo zabrat stěhování sklepa, divili jsem se co jsme tam vše za dva roky shromáždili. Po dvaceti letech jsme se pak stěhovali do nového rodinného domu a opět do vedlejší čtvrti, z Bystrce do Žebětína.. Toto stěhování bylo velmi jednoduché protože veškeré zařízení jsme v bytě nechali našemu synovi, který tam zůstal bydlet se svojí nastávající manželkou. Je však zajímavé , možná to bylo způsobeno tím, že jsem byt zcela neopustili, já jsem ještě dlouho považovala za svůj domov právě byt na Štouračově ulici v Bystrci. Nyní bydlíme více jak 20 let v Žebětíně přímo u hřbitova a můj manžel říká, že nás čeká již jediné stěhování a to za hřbitovní zeď do našeho rodinného hrobu, který jsme si tam pořídili. Zdraví srdečně z Brna Michaela.
Jana|Dobrý večer, asi nebudu přečtena, ale chtěla bych zareagovat na tu paní co volala. Marie, pokud se nepletu. Ti lidé z vesnice mají představu, že my, lidé z města, nějak trpíme, že se hádáme nebo co... Já bydlím v bytě po rodičích už jsem tu 58 let a my tady žijeme v pohodě, nijak si neškodíme a neděláme si neschvály. Já se takovým názorům "vesničanů" směju, to bez urážky, protože oni si neumějí představit, jak se ve městě žije. Nebo ty názory, když nakupujeme v obchodních řetězcích, že jíme něco špatného, jak tady říká opakovaně jeden Valach, je mi jasné, že jim to nevymluvím, ale tak to vůbec není. Já jsem původně z vesnice, vlastně z předměstí a už bych to vrátit zpět nechtěla. Považuji za potřebné to sdělit, i když ten názor jim asi nevymluvím. Jana
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.JARUŠKO A POSL.N.L.STĚHOVALI JSME SE DVAKRÁT A TO NÁM ÚPLNĚ STAČILO.JEDNOU TO BYLO DO PODNIKOVÉ BYTOVKY,PODRUHÉ DO NAŠEHO DOMKU KDE UŽ JSME PĚTAPADESÁT ROKŮ.DALŠI STĚHOVÁNI UŽ NEPLÁNUJEME,SNAD ANI DCERA,KTERÉ TEN DOMEK UŽ PATŘI.FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.
Jana|Hezký večer všem, hlavně Vám, paní Jarko. Tak já jsem bydlela v jistě vesnici a když jsme se s manželem vzali, on měl byt ve městě, tak jsem se přestěhovala. Změnila jsem adresu a po první příšerné hádce jsem zašla na obecní úřad, přestěhovala jsem se zpátky, jakože úředně a i když v tom bytě spolu bydlíme, nechala jsem si i dům a celých čtyřicet let, co jsme spolu, už jsem adresu nezměnila. I tak to někdy chodívá.
Dobromila Atalovičová |ZDRAVIM VAS JARUSKO A VSECHNY STEHOVANI JSEM ZAZILA TRIKRAT PO SVADBE NA SLOVENSKO DO NM NV ODKUD POCHAZEL MUJ MICHAL STEHOVACIM VELKYM AUTEM DO DRUZSTEVNIHO BYTU CO JSME KOUPILI PO DRUHE DO VETSIHO V TOM SAMEM DOME TO NAM POMOHLI NASI KAMARADI PO TRETI MUJ MICHAL VYBUDOVAL RODINY DUM NA ZAHRADE A HLAVNE PRO JEHO HOLUBY DUM HOLUBI VSE PROBIHALO V POHODE TED KDYZ MANZEL ODLETEL DO NEBE S MUZU STEHOVAT S PRIZEMI NA POSCHODI TED UZ JEN POSLEDNI STEHOVANI CO CEKA KAZDEHO VSEM ZDRAVI POHODU A VSE DOBRE DOBROMILA NM NV
Bohumír, včera dnes a zítra|Zdravím posluchače N. L., stěhování tj., strastiplná situace! Když se stěhujete do nového, jde to zvesela, ale když se rodina přestěhuje v době vaší puberty, není to tak jednoduché! Někdy se potom cítíte pod psa. Něco podobného jsem prožil.
Helena Matylda JANACKOVA|NAROZENA V HRADEC KRÁLOVÉ DO 1 ROKU VĚKU,PARDUBICE DO VĚKU 3 LET,pak Borohrádek do předškolního věku,PRAHA ŘEPORYJE život u tetyŠKOLA,v 10 letech zpět HRADEC KRÁLOVÉ,ve věku 14 let OSTRAVA AŽ DO 20 roků mého věku,mezitím s tatíkem PRAHA,HRADEC KRÁLOVÉ,PARDUBICE.CHOCEŃ A OSTRAVice přehrada ŠANCE,po dostavění přehrady zpět OSTRAVA,také jsem bydlela v COBURKU,ALTENTREPTOVĚ,ve FR. a ŠPANĚLSKU 3 ROKY,nyní jsem 30 let v 74282.,a to NEJVĚTŠÍ dřina mého života,JSEM VDOVA,není tatínek,mami,děti jsou v BRNĚ,příbuzní v městech kde jsem žila,a to jsem chtěla bydlet v ITAÁLII V MĚSTA PAOLA)E847) aby mi bylo na 100 leté stáří teplo a ZLATÉ ČASY a jak jsem se mýlila,.to jsem se jmenovala již janáčková.

Související