Nedělní Noční linka: Staré sliby a nesplněné závazky

9. březen 2025

Dnešní noční vysílání věnujeme slibům – těm, které jsme kdysi dali, ale nikdy nesplnili, a těm, které nám někdo dal, ale zůstaly jen prázdnými slovy.

Možná jste slíbili napsat dopis, ale nikdy jste ho neposlali. Možná vám někdo slíbil, že se vrátí, ale už jste ho nikdy neviděli. Byly to sliby z mládí, zamilovaná ujištění, nebo dohody mezi přáteli? A jak se na takové nesplněné závazky díváte dnes? Bylo to jen součástí života, nebo vás to dodnes mrzí?

Zavzpomínejme spolu a pojďme se ptát: Na jaký slib nikdy nezapomenete? Máte v srdci závazek, který byste ještě chtěli naplnit? A co dělat, když někdo nesplnil slib, který pro nás znamenal celý svět?

Svůj příběh zavolejte Jarce Barboříkové do zlínského studia Českého rozhlasu na telefonní číslo 731 800 900 nebo napište sem, přímo pod téma (rozhlas.cz/linka). K dispozici je také email linka@rozhlas.cz. Těším se na Vás!

Jana|Zdravím Vás, Jaruško a Nespavci. Pře lety jsme s rodiči jezdili k tátovu kamarádu na chalupu. Měli tam ode mne o pět let staršího chlapce a o rok starší děvčátko. Holčička byla hrozně ukňouraná a její bráška s ní tehdy nechtěl sáňkovat a prohlásil, že takovou kňouru nechce, že si mne vezme za ženu. Čas běžel, my se rozprchli do života a léta jsme se nepotkali, až asi před rokem. On je ženatý, my obě vdané, máme po dvou dětech, pomalu se blíží čas, kdy z nás budou PRArodiče, a tak bylo na co vzpomínat. A došlo i na nesplněný slib ohledně našeho sňatku. Honzík se na mne podíval a jen požádal, abych mu to odpustila, že snad je to už promlčené. Odpustila. Mám hodného muže a spokojenou rodinu, stejně tak jako on i jeho sestra. Dobrou noc
Heda|Dobrý večer všem. Já nikdy neříkám slova,která by v někom vzbuzovala naději,když já bych situaci zrovna tak necítila. Vždycky rozmýším,než odpovím druhým,abych nelhala především sama sobě. Ale ano,sama sebe jsem v tajných slíbeních už podvedla. Myslím,že nejsem sama. :-) Mějte se pěkně.
Jana|Vážení posluchači, paní Jaruško, téma je docela vážné i složité, a je mi celkem jasné, že když někdo zamontuje politiky, hned bude "uťat". Já to chápu, to svědčí o současné situaci. Chci to brát vážně a moje "sliby a závazky" jsou podle toho směšné. Lidé našeho věku už o slibech ví svoje. Třeba to, jak jsme si v době maturitního večírku "slibovali", že budeme držet pospolu a budeme kamarády. Tůdle nůdle... Od maturity uplynulo 52 let a některé lidi jsem od té doby neviděla a myslím, že mi nechybí, kdybychom se potkali, už se nepoznáme. Opravdu nechybí mi. To je zkušenost těch uplynulých věků, zkrátka platí - sejde z očí, sejde z mysli. Ono to fakt platí. Mnoho věcí si jen namlouváme, že to budeme dělat, ale skutek utek. Takže bych mladším radila, nic neslibujte a nebude vás to mrzet. A co oddělí natotata? To je politika. Bylo mi asi deset a můj děda kolikrát řekl - politika je svinstvo. Já si to dodnes pamatuji a bohužel, platí to dodnes. Vidíte, aniž jsem to původně chtěla, zase jsem u politiky. Tak odbočím k šikaně. Víte, čeho jsem si všimla? Źe ti, kteří bývají šikanováni, si kolikrát o to "říkají", jestli mi rozumíte, prostě se chovají tak, že jsou tím terčem. Mám s tím zkušenosti a kolikrát chtěla pomoct, vím, že řešení je těžké. A není to jen v dnešní době. Asi tak to napíšu a budu poslouchat. Jana
Michal Sedlák z Myšlína|Dobrý večer. Je jeden slib, který jsem kdysi dal sám sobě. Že uhájím svou čest a nechám dořešit jednu nepříjemnou záležitost. Před lety jsem se stal obětí zlovůle osob, které využívaly mé laskavosti, napadly mou emailovou schránku, a dokonce mě křivě obvinily z obtěžování. Kdo zažil šikanu, dokáže si představit, co jsem prožíval. Začalo se ukazovat, že osoby nejsou žádní andělé. Domů nám kvůli nim opakovaně volala policie, jednou dokonce kriminální. Aféra tenkrát zasáhla nejen mě, patrně přispěla i ke zhoršení mámina zdravotního stavu s následkem smrti. Radil jsem se s psychologem, radil jsem se s právníkem. Prý by se věc dala řešit právní cestou. Stále to však odkládám. A možná odložím úplně. Čím dál tím víc mi to totiž připadá zbytečné. Protože to důležité se tím už stejně nespraví. Ačkoli jsem si tenkrát slíbil, že ve věci musí být učiněno zadost. Člověk někdy holt obětuje svou čest, možná i ve prospěch vlastní bezpečnosti. Dal jsem si však nový slib – nikdy si nezadám s nikým, koho si předem neprověřím. A tenhle slib si už splním. Jsem rád, že jsem se z této hořké zkušenosti mohl vyznat i touto cestou, k posluchačům Noční linky mám důvěru. Klidnou noc.
frantisek svaricek|DOBRY VEČÉR P.JARUŠKO A POSL.N.L.JAKO ZEDNIK,VÍM DOBŘE CO JETO SLIBOVAT A TYTO SLIBY PLNIT. BYLY DOBY KDY SI LIDÉ STAVĚLI DOMY SAMI SVÉPOMOCI, TO BYLA DOBA KDY JÁ JAKO ZEDNIK JSEM NEVĚDĚL KAM PRVNĚ SKOČIT,NO A TADY BYLY OKAMŽIKY KDY JSEM NĚKOMU SLÍBYL NĚJAKÝ TÉRMIN A NEDALO SE TO Z NĚJAKÉHO DŮVODU DODRŽET ,TAKY SE NÁM TO STÁVALO. FRANTIŠEK Z ŽIDLOCHOVIC.

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.