Nejistota mi nevadí. Je to pro mě lepší než smrtící jistota, říká herečka Zdeňka Žádníková-Volencová
Herečku Zdeňku Žádníkovou-Volencovou proslavil seriál Rodinná pouta a je úzce spjata s Dejvickým divadlem. Má ale spoustu dalších aktivit. Učí rétoriku nebo organizuje hudební festival v Dobříši.
Zdeňka Žádníková-Volencová chce nový rok pojmout v trochu jiném módu. „Miluju vzdělávání a slovo změna. Myslím si, že nazrál správný čas na kurz NLP metody (neurolingvistické programování – pozn. red.). Moc se na to těším, protože já bych ráda prozkoumala tu rétoriku s někým, kdo už to dobře uchopil. Mám doporučení na dva skvělé lektory.“
Rodinná pouta byla původně jen na rok
Do širšího povědomí diváků se dostala díky seriálu Rodinná pouta, který se začal vysílat v roce 2004. „Tenkrát jsem šla do neznáma. Před těmi mnoha lety to byl nový formát a jak miluju změny, tak jsem do toho šla. Hlavně postava Ivany Rubešové mi byla nesmírně sympatická. Vlastně jsem se ve třiceti letech vrátila do svých šestnácti,“ připomíná povahu role.
O tom, jestli bude mít seriál pokračování, se rozhodovalo každý rok. „Nebyla to dopředu daná jistota nekonečného seriálu. A mně nejistota nevadí. Je lepší být v nejistotě, ale dát do toho sto procent, než být ve smrtící jistotě tisíc let.“
Jako dítě měla ráda české seriály a inspirovala ji tvorba Jaroslav Dietla. „Sledovala jsem Synové a dcery Jakuba Skláře a doteď, pokud píšu nějaký příběh, vnímám tu situaci, začátek, pointu. Ta tvorba je ve mně nějakým způsobem otisknutá. Také jsem sledovala Cirkus Humberto nebo Létajícího Čestmíra.“
Dejvické divadlo
Členkou Dejvického divadla je 28 let. Dnes už se spolupodílí i na dramaturgii. „Jak mám ráda změny, tak tady se pořád něco děje. My jsme třeba jednou odvolali premiéru týden před uvedením, protože jsme s tím nebyli spokojení. Ona by třeba nebyla ta hra špatná, ale my jsme nechtěli, aby to bylo jenom průměrný. A to jsou věci, které vás v životě formují, že se nebojíte těchto změn, protože víte, že když se něco nepovede, tak když nejde o život, tak nejde o nic. Je to řešitelný.“
Dejvické divadlo si pochvaluje právě pro kvalitní zpracování představení. „Raději nazkoušíme jednu skvělou věc za dva roky. Ale ta se pak může na repertoáru udržet klidně 15 let. A to je oproti jiným divadlům výhoda.“
Zkušenosti má i s hostováním v Jihočeském divadle v Budějovicích a ve Studiu DVA v Ryzí komedii. „S Dejvickým divadlem hostujeme i na velkých scénách. Takže pořád se něco děje.“
Kromě herectví také organizuje hudební festival v Dobříši. K hudbě má vztah odmala, hraje na příčnou flétnu. Na festivalu ji tak můžete vidět i hrát. „Já si tam zahraju, ale rozhodně se nepasuju do nějakého profesionálního flétnisty. Na oplátku Jaroslav Svěcený tam zase herecky ztvárňuje Vivaldiho a v druhém představení Bacha. A kromě toho, že je úžasný houslový virtuos, je výborný herec.“
S Jaroslavem Svěceným spolupracuje už od roku 2015. Jak se dali dohromady? Proč ji její čtyři děti nazývají Herodeskou? Převzala nějaké výchovné metody od svých rodičů? Je ředitelkou Nadačního fondu. Jaké změny díky ní proběhly v motolské nemocnici? Poslechněte si v rozhovoru u Alex.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
