Nejvyšší hora Nízkého Jeseníku Slunečná je opředená temnými pověstmi drsného kraje

Vrchol Slunečné při pohledu od Moravského Berouna prozradí jen vysílač
Vrchol Slunečné při pohledu od Moravského Berouna prozradí jen vysílač

Nízký Jeseník je se svou nejvyšší horou Slunečnou krajem, který je odpradávna opředen mnoha temnými pověsti. Turisty sem kromě nich lákají zejména liduprázdné stezky a nevšední poetika drsného kraje.

Nízký Jeseník je rozsáhlé pohoří rozkládající se na východ od hlavního hřebene Hrubého Jeseníku, na sever od Hornomoravského úvalu, na jih od Slezské nížiny a na západ od Moravské brány a Ostravské pánve. Patří ke geologicky k nejstarším pohořím v Česku. Působí jako plochá krajina jen s několika výraznějšími vrcholy. Průměrná nadmořská výška se zde přitom pohybuje kolem 600 metrů. To je znát zejména ve chvíli, kdy člověk dojde na některý z okrajů této hornatiny, který se najednou prudce vrhá dolů do údolí a převýšení je najednou více než znatelné.

Přestože patří k největším hornatinám Moravy, není Nízký Jeseník cílem masové turistiky. Snad právě proto si tento kraj zachovává malebnost, navíc ještě podtrženou množstvím legend, které se v tomto kraji zachovaly od nejstarších dob osídlení.

Nejvyšší horou Nízkého Jeseníku je 800 metrů vysoká Slunečná – zalesněný vrchol vystupující nad vysoko položenou plošinu kolem Dětřichova nad Bystřicí a Moravského Berouna. Kdyby na jejím vrcholu nestál vysílač, patrně bychom si jí ani nevšimli. Porostlá hustým lesem nenabízí ani skvělé výhledy do kraje, ani náročné turistické terény. Přesto tam stojí za to vystoupat.

Vysílač na vrcholu často skrývá mlha

Právě tato hora, dříve jmenovaná Rosutice, bývala prý totiž místem konání pradávných rituálů k uctění boha slunce – Svantovíta. Na jejím svahu se nachází posvátná Jelení studánka. A kdo by přece jen raději studoval pragmatičtější historickou záhadu, může se vydat po stopách unikátní lesní železnice, která zde sloužila až do konce šedesátých let minulého století. Milovníci přírody pak rozhodně navštíví rezervaci Panské louky, která chrání významná společenstva rostlin horských mokřadů. A kromě toho zde roste mnoho výtečných hub.

Zdejší kraj nechvalně proslul čarodějnickými procesy

Osídlení zdejších hor spadá do dob, kdy sem přicházeli prospektoři. Bohatství z podzemí – zlato, stříbro, železo, ale třeba i vynikající břidlice, sem brzy přivedlo nejen Slovany, ale i horníky z německých zemí. Množství starých důlních děl najdeme prakticky ve všech částech těchto hor.

Zemědělství nikdy nedokázalo zdejší obyvatele spolehlivě uživit, a tak kromě hornictví těžili dřevo a mnozí se věnovali léčení – ať již za pomocí minerálních vod, zde velmi hojných, nebo za použití bylin rostoucích divoce na horských loukách.

Cesta na vrchol Slunečné není nijak náročná, kromě stoupání těsně pod vrcholem

I to bohužel přispělo k rozpoutání nesmyslných čarodějnických procesů, které hluboce zasáhly tuto oblast zejména v 17. století. Právě kolem Slunečné najdeme několik stop po řádění inkvizice. Zajímavý je příběh kořenářky z Detřichova Barbary Springerové, kterou obvinil z čarodějnictví její konkurent, a ona skončila na hranici. Louka, kde došlo k exekuci, se dodnes nazývá U Barbary.

Podobně je na tom i další loučka na svazích Slunečné, kde byly podle legend upalovány další nebohé oběti řádění tehdejších soudů.

Pozoruhodné jsou ale i zprávy o případech vampyrismu v této oblasti. Příběhy o exhumacích těl údajných vampýrů se objevují i v historické literatuře a spadají do stejné doby, jako čarodějnické procesy. Celkově je mytologie zdejší oblasti velmi ponurá a jen málokdy se zde setkáme s laskavou vílou, hodným skřítkem či popleteným vodníkem.

Jelení studánka na úbočí Slunečné

Kdo se však do zdejšího kraje vydá za podzimních mlh, pochopí. Je to kraj drsný, který však v sobě ukrývá i nevšední poetiku, pro kterou stojí za to jej navštívit. A kdo se vydá do Nízkého Jeseníku, neměl by na svých cestách minout vrchol Slunečné. Výhled sice nenabízí, je to ale centrum všeho magického dění této oblasti.