Zábřežský hrad existuje dodnes. I když poněkud utajeně
Přestavba někdejších středověkých hradů na zámky mnohdy smyla původní podobu těchto opevněných sídel, případně znamenala jejich úplný zánik. Také v Zábřehu Lichtenštejnové postavili nový zámek. Starý hrad však zůstal stát a existuje, byť poněkud utajeně, dodnes.
Historie panského sídla v Zábřeze sahá až do dob nejstarších dějin města. To je poprvé připomínáno v roce 1254, kdy je na jedné z listin jako svědek uveden jistý Sulislav ze Zábřeha. Zde ještě netušíme, zda měl v Zábřeze nějaké sídlo, jeho pokračovatelé však podle jistých náznaků už pravděpodobně obývali tvrz.
To platí i v případě první zmínky o Zábřeze jako o městě v sedmdesátých letech 13. století. O původní lokaci tvrze toho mnoho nevíme.
Při vytyčování městského centra však už bylo sídlo majitele panství pevně vytýčeno na prudkém ostrohu jižní strany náměstí, který zajišťoval dobrý výhled do kraje a zároveň výtečnou obranyschopnost.
Ve druhé polovině 14. století za vlády Šternberků a rodu pánů z Kravař byla tvrz patrně rozšířena a sídlo bylo nazýváno hradem. Další přestavbou patrně hrad prošel v období vlády rodu Tunklů.
Ti si zvolili Zábřeh za své sídlení město a sídlo tedy odpovídalo jejich důležitosti – v 15. století patřili k nejbohatším rodům Moravy. Mimo jiné, právě z tohoto období pochází hradní věž, štíhlá hláska, která vyrostla nad původně bezvěžovým, plášťovým hradním areálem.
Další úpravy se pevnost dočkala za vlády pánů z Boskovic, kdy prošla renesanční přestavbou. Mimo jiné byla před zámkem, jak tehdy letopisci areál nazývali, zřízena rozsáhlá zahrada směřující do náměstí. Zajímavá je zmínka v díle Zrcadlo Markrabství moravského, kde Bartoloměj Paprocký píše, že na zámku v Zábřeze stával kostelík, v němž je pohřben kamiňský biskup Benedikt z Waldštejna. Paprocký si stěžuje, že pán z Boskovic kostelík zničil při přestavbě na pokoje.
Po bitvě na Bílé Hoře bylo zábřežské panství zkonfiskováno a hrad ztratil svou sídlení funkci. Majitelem panství se stal rod pánů z Lichtenštejna a na zámku sídlili úřednici. V roce 1661 byl zámek částečně barokně přeměněn. Tuto přestavbu připomíná pískovcový erb Lichtenštejnů. V letech 1727–1736 došlo k další větší přestavbě, kdy s ohledem na hospodářské potřeby bylo v barokním slohu přistaveno severní zámecké křídlo – dnešní zámek.
Hrad však zůstal zachován, byť samozřejmě v přestavěné formě. Nejlépe je to viditelné při pohledu z ptačí perspektivy, kdy je kruhová dispozice původního sídla znatelná. Hrad dlouho sloužil jako hospodářské zázemí zámku. V roce 1992 se stal sídlem společnosti, která zprivatizovala část městského majetku. Přístupný je tedy jen občas.
Kromě budovy původního purkrabství je zde dochovaná zmíněná hláska, do areálu patří i prostor, kde je dnes starostova kancelář. V podzemí areálu se dochovaly původní gotické sklepy, které zčásti zasahují pod nádvoří. I když byla v původních hradbách probourána okna, při pohledu z Havlíčkovy ulice působí hrad dodnes velmi monumentálně.
Historie této lokality je vlastně historií celého města. I přesto Zábřežané, kdykoliv vzpomenou na současný zámek, kde sídlí městský úřad, o hradu často nic netuší, byť je to jedna z nejstarších památek Zábřeha.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
