Na kole proti antisemitismu. Noah Breuer hledá své židovské kořeny. A jak se zpochybňuje holokaust?

Never Again on Wheels

Nenávist neustále mění své podoby, a musí se tedy měnit i formy boje proti ní. Český cyklista Lukáš Klement přišel se zcela nevšedním přístupem. Od brány Osvětimi se vydal na tisícikilometrovou pamětní jízdu Polskem, kterou nazval Never Again on Wheels. Jeho trasa na mapě navíc vykreslila právě slova: NEVER AGAIN, „nikdy více“. Cestu věnoval památce obětí holokaustu a spolupracoval na ní s dobrovolnickou humanitární organizací ZAKA. O cestě natáčela Daniela Brůhová.

Lukáš Klement zvolil náročné zimní podmínky, aby v lidech vyvolal emoci. „Chtěl jsem, aby bylo vidět, že se pro to musí něco udělat. I to kolo je symbolické, protože Židé za války nesměli používat auta a mohli jezdit jenom na kole,“ vysvětluje cyklista.

Během cesty, kdy teploty klesaly k -12 °C, urazil 1000 kilometrů za zhruba 70 hodin. „Říkal jsem si, že to, co museli prožívat lidé v koncentračních táborech, je nic oproti tomu, že já mrznu venku tři dny a vím, že to skončí,“ vzpomíná.

GPS záznam jeho jízdy vytvořil na mapě obří nápis, který oslovil téměř tři miliony lidí. „Záznam je na aplikaci Strava. Pokud by si to chtěl někdo projet, trasu mu rád pošlu,“ uzavírá Klement.

A čím se zabývá humanitární organizace ZAKA, která cestu Lukáše Klementa podpořila? Poslechněte si celý rozhovor.

Návrat ke kořenům

Návrat k rodinným kořenům. Tak by se dala charakterizovat výstava Návrat do Rakouska, kterou nyní představuje Rakouské kulturní fórum v Praze. Americký vizuální umělec Noah Breuer na ní oživuje a reinterpretuje odkaz své původně středoevropské rodiny, která z velké části zahynula během holokaustu. Jeho prarodičům se ještě podařilo získat vystěhovalecká víza z Protektorátu Čechy a Morava. Vídeňská větev rodiny stejné štěstí neměla. Šárka Švábová o výstavě mluvila s kunsthistoričkou Konstantinou Hlaváčkovou.

Rodina Breuerových vlastnila do války textilní továrnu ve Dvoře Králové. „Vyráběli šatové látky s živými květinovými vzory, ale také luxusní hedvábné kravaty značky King,“ popisuje Konstantina Hlaváčková.

Potomek rodiny Noah Breuer nyní tyto vzory aktualizuje a přenáší je i do skleněných objektů. Nejsilnější částí je reflexe politické minulosti.

„Poté, co byla továrna arizována, začaly se v ní paradoxně vyrábět Davidovy hvězdy k označování Židů,“ uvádí Hlaváčková. Umělec tyto hvězdy kombinuje s původními pestrými vzory, a vytváří tak vrstevnaté kompozice.

„Noah tam nechává barevnost původních textilií, takže když si odmyslíme hrůzu, co to znamenalo, je ta kompozice vizuálně přitažlivá,“ doplňuje kunsthistorička.

Výstava je k vidění do 25. února 2026.

Co všechno rodina Breuerova do války ve své textilní továrně vyráběla? A jaké materiály dnes ve své tvorbě Noah Breuer používá? Poslechněte si celý rozhovor.

Jak také popřít holokaust

Od konce druhé světové války a osvobození všech koncentračních a vyhlazovacích táborů uplynulo už 80 let. V posledních letech ale přibývá popírání rozsahu nebo vůbec existence nacistického „konečného řešení židovské otázky“. Pokračuje Leo Pavlát.

Potřeba bránit fakta je podle Lea Pavláta stále naléhavější. „Jehuda Bauer nazval šoa nejextrémnějším případem genocidy – byla totální, globální a založená čistě na rasistické hierarchii,“ připomíná Pavlát.

Přestože jsou fakta nezvratná, čelíme dnes nejen otevřenému popírání, ale i nebezpečnému překrucování. „Je-li Osvětim všude, není nikde,“ cituje Pavlát britského historika Petera Pulzera s poukazem na zneužívání tohoto pojmu v politických konfliktech.

Kathrin Meyer, bývalá tajemnice Aliance pro připomínání holokaustu, varuje, že zkreslování faktů je hrozbou pro samotnou demokracii. „Nenajdete radikální ideologii, která by neměla zkreslený pohled na holokaust. Je to urážka obětí a imperialistický nástroj,“ uzavírá Leo Pavlát.

A jaký soudní proces měl velký význam pro odmítnutí falšování historie?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.