Unikátní model identity: 150 let česko-židovského spolku. Koncerty bez bariér v židovském muzeu. A Zvi Tolkovsky v Terezíně

150 let Spolku českých akademiků Židů

Češi prožívali v 19. století své národní obrození. A zdejší Židé byli postaveni před otázku, jak budou v této nové situaci definovat svou identitu. Reakcí části z nich bylo založení Spolku českých akademiků Židů přesně před 150 lety – v hostinci U slovanské lípy v pražské Spálené ulici v březnu 1876. Spolek se snažil se o česko-židovské sblížení a jeho členové se hlásili k českému národu a jazyku. Podrobnosti prozradila historička z Katedry Blízkého východu Filozofické fakulty Univerzity Karlovy Kateřina Čapková.

Ta říká, že Spolek českých akademiků Židů založili studenti z židovských rodin, kteří přišli studovat do Prahy a přitom měli za sebou gymnaziální studium v českojazyčných školách.

„České národní hnutí bylo opožděné ve vybudování vzdělávacího systému v českém jazyce. První českojazyčné střední školy byly založeny až v polovině 19. století. A tito první židovští absolventi pak přišli do Prahy a byli překvapeni, že tam existují studentské spolky pro židovské studenty pouze v německém jazyce, a založili si tedy svůj pro ty českojazyčné,“ vysvětluje pozadí vzniku spolku Čapková.

A doplňuje, v čem byl spolek velice jedinečný nejen v českém, ale i v evropském kontextu: „Zvlášť v těch prvních letech až do počátku 90. let 19. století. A to kvůli tomu, že tehdy ještě vlastně neexistovala alternativa sionistického hnutí.“ To vzniklo až na konci 90. let 19. století.

„Spolek českých akademiků Židů byl unikátní v tom, že to byli velice vědomí a hrdí Židé, kteří nikdy nechtěli svoje židovství nijak potlačovat. A zároveň to byli čeští vlastenci, obdivovatelé české kultury a českého jazyka,“ říká Čapková.

Právě v tom je podle ní jejich koncept i dnes velice aktuální: „To, že člověk může být součástí různých skupin a nevylučuje se to navzájem, že nemusíme uprostraňovat jedno na úkor druhého, tak to je vlastně velice progresivní model, aktuální i dnes,“ dodává Čapková.

Senzorické koncerty v Židovském muzeu v Praze

Pražské židovské muzeum boří stereotypy. Dává zažít hudbu lidem, kteří nemohou přijít na běžné koncerty. Před dvěma lety zahájilo sérii takzvaných senzorických koncertů pro děti se specifickými potřebami, dnes je přizpůsobuje pro osoby s demencí. První takový koncert se uskuteční 16. března v Maiselově synagoze. Šárka Švábová natáčela s organizátorkou projektu, vedoucí Oddělení pro vzdělávání a kulturu Židovského muzea v Praze, Zuzanou Pavlovskou.

Senzorické koncerty chtějí přiblížit klasickou hudbu skupinám s různými specifickými potřebami, ale je i pro jejich rodiny, rodinné příslušníky nebo pečující osoby.

„Ten prostor je uzpůsoben tak, že tam jsou různé klidové zóny, je tam méně lidí, zároveň je dovoleno úplně všechno, aby se tam každý, kdo má určitý handicap, cítil dobře,“ říká Pavlovská. Pokud se chce někdo během koncertu pohybovat, sedět na vaku, na polštáři nebo si chce malovat, je to možné.

Inspirací pro pořádání takových koncertů byla podle Pavlovské programová nabídka pro lidi se specifickými potřebami ve varšavském Muzeu dějin polských Židů POLIN. Židovské muzeum v Praze na projektu spolupracuje také s Českou alzheimerovskou společností.

„Samotnému koncertu předchází návštěva toho prostoru, aby si ho člověk nejdříve prohlédl, aby věděl, kam jde, abychom vytvořili bezpečné prostředí. A pak teprve jde na následný koncert,“ dodává Pavlovská.

Zvi Tolkovsky v Terezíně

Krátce po válce Pavel Fischl uspořádal své zápisky z Osvětimi. Desítky let ale zůstaly bez povšimnutí. Až po Fischlově smrti v roce 2008 je objevil jeho syn Michael Fischl Dagan. Nedávno vyšly česky pod názvem Jen čtyři měsíce. A k tvorbě inspirovaly světoznámého izraelského výtvarníka Zvi Tolkovského. Jeho ilustrace jsou nyní k vidění v Památníků Terezín na výstavě Básník v ghettu. Na vernisáži natáčel Robin Röhrich.

Podle kurátorky výstavy Michaely Rozov jde v díle Zvi Tolkovského o kombinace koláže a ilustrace. „Zvi Tolkovsky skládá různé drobné momenty a vizualizuje stav člověka v mezních okolnostech způsobem, který připomíná i třeba komiks. Obrazy jsou zcela pochopitelné, konkrétní a vlastně ilustrují lidské utrpení za války,“ vysvětluje Rozov.

Vystavené obrazy jsou prvním dílem životě Zvi Tolkovského, ve kterých se věnuje tématu holokaustu. Sám válku prožil v tehdejší Palestině. Během nacistické genocidy ale zahynuli mnozí jeho příbuzní, především z Běloruska.

To není vše, co v nejnovějším magazínu Šalom alejchem zaznělo. Kdo byly vůdčí osobnosti Spolku českých akademiků Židů? Jaký je zájem o senzorické koncerty v Židovském muzeu v Praze? A jací hudebníci na nich vystupují?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem na mujRozhlas.