V Brně ožívá Velká synagoga. Terezín připomíná genocidy 20. století. A proč mít mezuzu?

V Brně ožívá místo, kde kdysi stála unikátní synagoga

Na rohu brněnských ulic Spálené a Přízovy dnes zeje prázdné místo. Kdysi tam ale stála Velká synagoga. A byla opravdu monumentální. Symbolizovala emancipaci tamní židovské obce a její plné začlenění do života celého města. V noci ze 17. na 18. března 1939 ji ale vypálili nacisté. Centrum židovské kultury ŠTETL se nyní rozhodlo navrátit paměť tohoto místa do veřejného prostoru. První akce se uskuteční v den 87. výročí vypálení synagogy.

Půjde o vernisáž výstavy Brněnská synagoga v plamenech. „Na ni navážou komentované prohlídky celého prostoru, projekce historických materiálů a také představení 3D modelu synagogy,“ říká tisková mluvčí ŠTETLu Kateřina Höferová.

V březnu na místě, kde synagoga stála, také začne archeologický průzkum. „Celé místo bude během jara zpřístupněno i veřejnosti. Projde tady několik komentovaných prohlídek. V květnu bude celý prostor zapojen do festivalu Open House a na konci léta se stane dějištěm velké části programu festivalu židovské kultury ŠTETL Fest,“ vypočítává Höferová.

A doplňuje, že na něm také přibyde poesiomat: „Centrum židovské kultury ŠTETL oslovilo současné české autory, aby napsali buď povídku, nebo báseň, a to právě na téma Velké synagogy a židovské komunity v Brně. Ty vyjdou i knižně a zároveň se stanou i součástí poesiomatu.“

Velká synagoga nestojí od roku 1939 a do dnešních dnů se jí nedostalo žádné důstojné připomínky. Podle Höferové se krátce po válce spekulovalo o tom, že by se na jejím místě postavil pomník obětem holokaustu. Ten ale nebyl nikdy realizován. Město Brno potom od židovské obce prostor odkoupilo a rozhodlo se, že tam vybuduje parčík. Ten ale nefungoval, a místo tak dodnes zůstalo velmi nehostinné.

„Centrum židovské kultury ŠTETL i další organizace, které se na oživení prostoru podílejí, mají úplně všichni stejný záměr. Tím je vrátit unikátní stavbu s takto tragickým osudem zpátky do paměti města Brna,“ uzavírá Kateřina Höferová.

Nová expozice v Terezíně mapuje genocidy 20. století

Zločin beze jména. Tak se jmenuje nová expozice, kterou otevřelo v den výročí vyvraždění takzvaného terezínského rodinného tábora Centrum studií genocid v Terezíně. Mapuje zločiny proti lidskosti, které se odehrály ve 20. století. A vedle informací o historických událostech pracuje také s emocemi a osobním prožitkem návštěvníků. Ten umocňují audiovizuální umělecké instalace. Ve Wieserově domě natáčela Lucie Heyzlová.

„Instalace Michala Pěchoučka je spojena s historickou fotografií. Odkazuje k události, ke které došlo v Babím Jaru, na předměstí Kyjeva, během druhé světové války. A to k jednomu z největších masakrů Židů v dějinách holocaustu – 30.000 lidí tam zahynulo zastřelením,“ popisuje Šimon Krbec, ředitel Centra studií genocid jednu z nových instalací.

Jednotlivé audiovizuální vjemy působí hlavně na smysly návštěvníků. „Snaží se zpřítomnit nějakým způsobem ten okamžik, tu událost. Třeba i prostřednictvím zvukové instalace, jejímž autorem je Roman Štětina,“ dodává Krbec.

Expozice pracuje také s divadelní formou. Herečka Veronika Soumarová tu ztvárňuje Auroru Mardiganian – jednu z přeživších arménské genocidy. Polsko-židovského právníka Rafaela Lemkina, autora konceptu „genocidy“, pak představuje herec Aleš Bilík. „Je to nejen o té exhibici, která je neuvěřitelná, a o tom obsahu slov, který je nesmírně bolestivý. Spíš na mě doléhá ta atmosféra hned po příjezdu do Terezína, a ta exhibice to jen umocňuje a vysvětluje, což je velmi důležité,“ shrnuje.

Výstava se věnuje také genocidě jihoafrických kmenů Hererů, Arménů, Řeků, hladomoru na Ukrajině i genocidám v Kambodži, Rwandě a v bývalé Jugoslávii.

Je přístupná od pátku do neděle mezi 11. a 16. hodinou.

Znamení židovského domu

Jsme Židé a bydlíme tady. Tak by se dal popsat symbol, který si tradiční židovské rodiny dávají na veřeje svých obydlí: malé podlouhlé pouzdro, kterému se říká mezuza. Není to ale jen nějaké vnější označení, má i daleko hlubší náboženský význam. Pokračuje Leo Pavlát.

Tři písmena na mezuze, Š, D a J, „odkazují ke slovu Šadaj, což znamená Bůh Všemocný,“ vysvětluje Pavlát a dodává, že tradiční židovský náboženský výklad je považuje i za počátek slov „šomer daltot Jisrael“ – neboli „střeží dveře Izraele“.

Mezuza, doslova „veřej“, má v tradičním židovství velký význam od dávnověku.

„Uvnitř skrývá ručně psaný pergamenový svitek s částí textu z hebrejské Bible. Uvozen je vyznáním víry ,slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jedinýʼ,“ připomíná Pavlát. „Na tato slova navazuje výzva ke službě Stvořiteli, příslib Božího přispění za dodržování jeho ustanovení, ale i varování před nepřízní, pokud člověk sejde z Boží cesty,“ upozorňuje.

Význam mezuzy pro náboženskou identitu dokládá i péče, „která se od talmudických dob týká jejího rituálně správného zhotovení, počínaje speciálně upraveným pergamenem a striktně stanoveným způsobem uspořádání a psaní jednotlivých 713 písmen,“ dodává Pavlát.

Jak vlastně vypadala Velká synagoga? A čím byla výjimečná?

Jak zachytil válečné násilí lovosický rodák, fotograf Antonín Kratochvíl?

Proč je mezuza upevňována na veřej šikmo? A kdo má dnes největší sbírku mezuz?

Poslechněte si celý magazín Šalom alejchem.