Novodobý smírčí kříž u Veliše vybízí k rozhovoru s krajinou i se sebou

7. únor 2018
Smírčí kříž byl vztyčen na místě, kde se říkalo U spravedlnosti a stávala tam šibenice

V České republice je prý na tři tisíce smírčích křížů a každý z nich se váže k určitému místu. Krajina Jičínska ukrývá až 50 zkamenělých příběhů. Některé jsou známé, o jiných se můžeme jen dohadovat. U novodobého smírčího kříže na Velišském hřbetu u Jičína ale není pochyb. Byl vztyčen 14. září 1999 a připomíná smrt dvou obětí náboženské nesnášenlivosti.

Smírčí kříž na Velišském hřbetu mezi obcemi Veliš, Šlikova Ves a Staré Místo na Jičínsku symbolizuje dvě neblahé události. Rozvášněný dav nekatolíků z Rovenska pod Troskami, kteří bojovali za svou víru a proti násilnému obracení ke katolicismu, probodli 9. srpna 1629 u Libuně hnojnými vidlemi jezuitského misionáře Matěje Burnatia. V létě roku 1728 byl zase v Kopidlně pro svou víru sťat a spálen evangelík, češovský myslivec Tomáš Svoboda, který ukrýval a četl zakázané evangelické knihy.

„Zdejší kříž navazuje na středověkou myšlenku stavění kamenných památek v místech neštěstí, kde někdo zemřel násilnou smrtí nebo tam došlo k nešťastné události. Ten velišský připomíná dva zmařené lidské životy, k nimž došlo kvůli náboženské intoleranci v době protireformace,“ přibližuje folklorista Pavel Kracík a vysvětluje, proč je připomínka regionálních příběhů vtesaných do kamene právě tam, kde je.

„Hledání vhodného místa pro smírčí kříž bylo vedené skupinou organizátorů v čele s Jaromírem Gottliebem, tehdejším ředitelem jičínského regionálního muzea. Snažili se najít místo na předělu mezi oběma regiony – Libuní a Kopidlnem. Právě Velišský hřbet je výraznou terénní dominantou a hranicí mezi oběma místy. Zároveň ale brali v potaz i krajinné pohledy a pohledové osy,“ popisuje Pavel Kracík.

Letopočet na severní straně kříže připomíná ubití Burnatia, rektora jezuitské koleje

Na základě všech faktorů vytipovali v krajině bod, kam zapíchli kolík, a označili tak budoucí pietní místo Smíření. Teprve později zjistili, že se nachází jen pár metrů od lokality, kde se ve středověku a novověku nacházela takzvaná stínadla, popravčí místo na styku čtyř katastrů - obcí Veliš, Staré Místo, Podhradí a Čejkovice. Až do 70. let tam stál kamenný sloup, který i názvem připomínal pomístní jméno U spravedlnosti.

„V obci Podhradí bývala šatlava pro vězně. Stínadlo stálo na místě, kde se dnes říká U spravedlnosti,“ napsal v roce 1931 podhradský kronikář Josef Jirčák a přidal pověst o cestě odsouzeného na popraviště s posledním vyhlížením do oken velišského hradu, neobjeví-li se tam bílý šátek znamenající milost. Tuto osudovou cestu na popraviště se díky umístění kříže nevědomky podařilo obnovit.

Cesta ke smírčímu kříži je zároveň i poutí k sobě

Smírčí kříž na Velišském hřbetu je spíš monumentem než komorní plastikou, je vysoký bezmála tři metry a je zdaleka viditelným bodem v krajině. Památku vytesal Aleš John z pískovce z Podhorního Újezdu podle návrhu profesora pražské akademie výtvarných umění Miloše Šejna.

Pískovcová památka na Velišském hřberu zaujme i svou proporcionalitou

Po stranách byly vysazeny dvě lípy Smíření a pod jejich kořeny uložena listina Rogera kardinála Etchegaraye, předsedy Centrálního výboru velkého jubilea roku 2000 z Vatikánu a Milana Opočenského, generálního tajemníka Světové aliance reformovaných církví ze Ženevy. Účastníci ekumenického setkání u příležitosti osazení kříže symbolicky vyjádřili lítost, omluvu a vzájemné smíření.

Na jednu stranu je to tedy pomník dvěma zmařeným lidským životům, na druhé straně místo každoročních ekumenických setkání s novodobým poselstvím, které směřuje k vzájemné náboženské snášenlivosti. Připomíná násilnou smrt, která je symbolicky odčiněna právě na popravčím místě.

Navíc došlo ke vzkříšení pozoruhodného místa historické krajiny. Jde o osnovu Valdštejnské a Schlikovské barokní krajiny, která vybízí k setkáním, k hovorům s krajinou i se sebou samým. Ke smírčímu kříži, který stojí uprostřed pole, nevede žádná stezka. Každý si může najít tu svou.