O jedné zvláštnosti chanukového svícnu
18. prosince v podvečer s počátkem 25. dne hebrejského měsíce kislev začal osmidenní svátek Chanuka. Patří k němu svícen s jednou zvláštností.
Chanuka znamená hebrejsky „zasvěcení“, ale obecně se tomuto svátku říká Svátek světel. Oba názvy přitom odkazují k jedné události: obnovení bohoslužby v jeruzalémském chrámu poté, co Židé roku 164 před občanským letopočtem osvobodili Jeruzalém od řecko-syrských dobyvatelů.
Jejich vítězství symbolicky stvrdilo zažehnutí světel na chrámovém sedmiramenném svícnu. Talmud uvádí, že světla z jediné konvičky oleje, který v chrámu zbyl, hořela zázračně osm dní, než byl zhotoven olej nový. Na paměť toho Židé při svátku Chanuka zažíhají světla na zvláštním osmiramenném svícnu zvaném chanukija. Každý den o jedno víc, dokud se poslední den svátku nerozzáří všechna.
Kdo již takový svícen viděl, však nejspíše namítne: ať počítám, jak počítám, ramen svícnu není osm, ale devět – a bude mít pravdu. Jak to tedy je?
Deváté světlo se nazývá šamaš, hebrejsky „sluha“. Právě tímto světlem se totiž ostatní na svícnu zažíhají a má to svůj důvod. Podle židovské tradice světla, která připomínají chanukový zázrak, jsou posvátná, a nesmí se proto užít k světskému účelu. Zapalují se s příchodem tmy, a aby snad v setmělé místnosti neposloužila ke čtení nebo jiné činnosti, bylo k nim přidáno ještě jedno doplňkové světlo.
Jeho odlišení od ostatních světel má z praktického hlediska symbolický význam, ale v konkrétním ztvárnění svícnů řadu podob. Zvláštní devátá svíčka chanukii bývá na svícnu předsunuta, navíc níže nebo výše než vlastní chanuková světla, ale bývá i větší než ostatní světla, aby vyhořela jako poslední. Chanukové svícny jsou tak i výzvou pro jejich tvůrce a v rozličném uměleckém ztvárnění se staly vyhledávanou ozdobou.
Nebylo tomu tak vždy. Podle Talmudu mají být světla k oslavě Chanuky zažehnuta venku, a tak Židé původně činili již ve starověkém Babylónu a později i jinde v závislosti na podnebí a okolnostech, v nichž žili. Když se však ukázalo, že chanuková světla přitahovala pozornost nepřátel, Židé začali rozsvěcovat chanukový svícen doma.
V Izraeli dnes v souladu s odvěkou tradicí není chanukija svítící venku výjimkou, ale většinově na celém světě se zářící chanukija staví v židovských domech za okno. Její svit tak může oslovit i ty, kdo Chanuku neslaví: vždyť i touto zvyklostí se připomíná biblická tradice světla jako symbolu Boží přízně, štěstí, radosti a očištění.
Chanuka letos končí 26. prosince, ale nejen do té doby se lze s rozličnými chanukovými svícny seznámit na vlastní oči. Stačí k tomu navštívit pražské židovské muzeum.
Související
-
Čím je zvláštní chanukija, proč vést mezináboženský dialog a vyšel komiksový průvodce Izraelem
Začíná Chanuka. Může v době krize pomoci náboženství? A už máte nejnovější komiksový průvodce po Izraeli?
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
![slovo_nad_zlato.jpg slovo_nad_zlato.jpg](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_3x2_mobile/public/images/19c0a47caca04bb76b27ba3edcdf74cd.jpg?itok=1i0_J3I_)
![](https://regiony.rozhlas.cz/sites/default/files/styles/cro_1x1_mobile/public/images/e2afc965669332fc5318f1eaa402a4b5.jpg?itok=i3X2CUFb)
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.