O jedné zvláštnosti chanukového svícnu

Chanuka znamená hebrejsky „zasvěcení“, ale obecně se tomuto svátku říká Svátek světel. Oba názvy přitom odkazují k jedné události: obnovení bohoslužby v jeruzalémském chrámu poté, co Židé roku 164 před občanským letopočtem osvobodili Jeruzalém od řecko-syrských dobyvatelů.

Jejich vítězství symbolicky stvrdilo zažehnutí světel na chrámovém sedmiramenném svícnu. Talmud uvádí, že světla z jediné konvičky oleje, který v chrámu zbyl, hořela zázračně osm dní, než byl zhotoven olej nový. Na paměť toho Židé při svátku Chanuka zažíhají světla na zvláštním osmiramenném svícnu zvaném chanukija. Každý den o jedno víc, dokud se poslední den svátku nerozzáří všechna.

Kdo již takový svícen viděl, však nejspíše namítne: ať počítám, jak počítám, ramen svícnu není osm, ale devět – a bude mít pravdu. Jak to tedy je?

Deváté světlo se nazývá šamaš, hebrejsky „sluha“. Právě tímto světlem se totiž ostatní na svícnu zažíhají a má to svůj důvod. Podle židovské tradice světla, která připomínají chanukový zázrak, jsou posvátná, a nesmí se proto užít k světskému účelu. Zapalují se s příchodem tmy, a aby snad v setmělé místnosti neposloužila ke čtení nebo jiné činnosti, bylo k nim přidáno ještě jedno doplňkové světlo.

Jeho odlišení od ostatních světel má z praktického hlediska symbolický význam, ale v konkrétním ztvárnění svícnů řadu podob. Zvláštní devátá svíčka chanukii bývá na svícnu předsunuta, navíc níže nebo výše než vlastní chanuková světla, ale bývá i větší než ostatní světla, aby vyhořela jako poslední. Chanukové svícny jsou tak i výzvou pro jejich tvůrce a v rozličném uměleckém ztvárnění se staly vyhledávanou ozdobou.

Nebylo tomu tak vždy. Podle Talmudu mají být světla k oslavě Chanuky zažehnuta venku, a tak Židé původně činili již ve starověkém Babylónu a později i jinde v závislosti na podnebí a okolnostech, v nichž žili. Když se však ukázalo, že chanuková světla přitahovala pozornost nepřátel, Židé začali rozsvěcovat chanukový svícen doma.

V Izraeli dnes v souladu s odvěkou tradicí není chanukija svítící venku výjimkou, ale většinově na celém světě se zářící chanukija staví v židovských domech za okno. Její svit tak může oslovit i ty, kdo Chanuku neslaví: vždyť i touto zvyklostí se připomíná biblická tradice světla jako symbolu Boží přízně, štěstí, radosti a očištění.

Chanuka letos končí 26. prosince, ale nejen do té doby se lze s rozličnými chanukovými svícny seznámit na vlastní oči. Stačí k tomu navštívit pražské židovské muzeum.