Objevte velhartické hřbitovní tajemství Kytice Karla Jaromíra Erbena

Málokdo ví, že báseň Karla Jaromíra Erbena Svatební košile ze sbírky Kytice z pověstí národních popisuje událost, která se kdysi dávno odehrála právě ve Velharticích na místním hřbitově. Ještě v 15. století bylo zdejší území zarostlé stromy a prakticky neprostupné. Vedla tudy ale důležitá solná stezka.

Podle jedné pověsti velhartickým údolím táhlo vojsko a jeden z vojáků se tu zahleděl do překrásné dívky. Oba se do sebe zamilovali. Po čase vojáci odtáhli dál na jih do bitvy. Po nějaké době se sem vrátil vojákův kamarád se zprávou, že milý dívky padl v boji. Navrhl oné dívce, aby si místo padlého vojáka vzala jeho. Dívka jej ale odmítla s tím, že už do smrti nebude nikoho jiného milovat.

Velhartický hřbitov|foto: Pavel Halla

Ješitný kamarád se urazil a vyhledal mocnou keltskou vědmu. Keltské kmeny tehdy obývaly zdejší lesy, než je vytlačili roztahovační a bojovní Slované. Na místě dnešního kostela stál tehdy keltský posvátný kámen, na kterém probíhaly kultovní obřady. A právě na tomto kameni prý vědma vyvolala ducha mrtvého vojáka. Poslala jej na dívku, která z toho vážně onemocněla.

Dívku se nakonec podařilo vyléčit, ale od té doby, někdy mezi 15. a 16. stoletím, se na stěně kostela začala objevovat tvář ženy. Lidé měli strach a chtěli kostel strhnout. Nedostali ale povolení a tak alespoň okopali omítku. Tvář se ale objevila znovu i na čerstvě ohozené zdi. A je tu vidět dodnes. Těžko říct, kdy prošla zeď naposledy rekonstrukcí a co způsobuje obraz ženy, tvář tu ale uvidí každý i bez špetky fantazie.

Od hřbitůvku je krásně vidět hrad Velhartice|foto: Pavel Halla

Karel Jaromír Erben se při sepisování básní inspiroval pravděpodobně právě touto po generace předávanou legendou o tragické události. Dnes si ji můžeme přečíst v básni Svatební košile. Ať už je to s tou magií a nadpřirozenem jakkoli, je hezké poznat místo, kde vznikala jedna z klasik české literatury.

Svatební košile ze sbírky Kytice spisovatele a veršotepce Karla Jaromíra Erbena k nim určitě patří. A není ani divu, že jezdil za literární inspirací právě sem do Velhartic. Zdejší krajina velhartického údolí je překrásný kout naší země. A od velhartického hřbitova je krásný výhled nejen na hrad Velhartice.